Článek
Když se Marie Terezie provdala za Františka Štěpána Lotrinského, minimálně v prvních letech po svatbě bylo jejich manželství zvlášť na dobové poměry mimořádně šťastné. František se od své ženy prakticky nehl a dokonce měli i společnou ložnici, což v aristokratických kruzích nebývalo zvykem. Není proto vůbec divu, že byl jejich vztah natolik plodný - měli spolu celkem šestnáct potomků.
Je tak zřejmé, že nejprve neměl František Štěpán na milenky ani pomyšlení, ani čas. Po několika letech se to ale změnilo a on začal vyhledávat také společnost dalších urozených dam. Zlé jazyky hovoří o tom, že svůj podíl na tom měla neustále narůstající váha panovnice. Údajné milenky jejího muže totiž obyčejně byly štíhlé brunetky, zatímco Marie Terezie byla korpulentní světlovláska.
Ve Vídni si dokonce na Wallnerstrasse František Štěpán Lotrinský pořídil soukromý palác, vybavený tajnou chodbou. Právě tou mohly dámské návštěvy nepozorovaně přicházet, aniž by utrpěla jejich pověst.
Vilemína z Auerspergu byla velmi populární, a tak se jí Marie Terezie nemohla snadno zbavit.
O třicet let mladší milenka ho uchvátila
Císař byl spojován s vícero ženami, patrně největší dojem na něj ale udělala o třicet let mladší Vilemína Auerspergová. Ta byla nejmladší dcerou hraběte Viléma Reinharda z Neippergu, který se mimořádně osvědčil zejména v bojích s Turky a stal se polním maršálem. Právě s ním se také František Štěpán přátelil.
Mladou Vilemínu otec u dvora představil, když jí bylo šestnáct let a způsobilo to značný poprask, byla totiž velmi atraktivní, a tak z ní muži nemohli spustit oči. O rok později se dívka stala dvorní dámou Marie Terezie a pravděpodobně právě tehdy se do ní císař také zamiloval.
Panovnice s ní ale měla těžké pořízení. Pochopitelně jí nevýslovně pila krev, nemohla proti ní ale vystupovat úplně otevřeně. Zaprvé proto, že její muž milenecký vztah oficiálně nikdy nepotrvrdil, zadruhé byla mladá žena u dvora mimořádně oblíbená. Ke všem byla přátelská, nebyla konfliktní a zásadně se vyhýbala intrikám. Proto proti ní nikdo nemohl říci křivého slova.
Zařídila jí bohatého ženicha
Nakonec se Marie Terezie rozhodla, že Vilemíně „důrazně doporučí“ sňatek a dokonce jí i sama obstarala vhodného ženicha. Tím se stal kníže Jan Adam z Auerspergu. Jednalo se o jednoho z nejbohatších šlechticů té doby a vlastnil mnoho nemovitostí na území rakouské monarchie. V Česku byl hlavním sídlem jeho rodu zámek Žleby.
Pokud se císařovna domnívala, že tím budou potíže s mladičkou milenkou Františka Štěpána vyřešené, mýlila se. Ti dva se totiž setkávali dál navzdory tomu, že se z Vilemíny stala vdaná paní. Svou vyvolenou císař navštěvoval v její divadelní lóži, pravidelně ji zval do svého paláce a dopřávali si také další dostaveníčka.
Další pomsta Marie Terezie byla proto o poznání promyšlenější. Všimla si totiž, že Vilemína má jednu velkou neřest, a to hazard. Protože sama do manželství přinesla nemalé věno, mohla si do karbanu a dalších pochybných her dovolit vložit nemalé částky. Bohužel ale nepatřila mezi nejlepší hráče, a tak často prohrávala.
Marie Terezie zajistila, aby se Vilemína zadlužila
Když si to proto císařovna uvědomila, úmyslně ji začala zvát ke svému hráčskému stolu, až se nakonec Vilemína zadlužila a nebýt Františka Štěpána Lotrinského, pravděpodobně by přišla na buben. Císař jí ale nechal postavit honosné sídlo nedaleko zámku Laxenberg a i nadále shovívavě pokrýval její dluhy. To vše činil i přesto, že si byl nejspíš dobře vědom toho, že zdaleka není jediným mužem v životě Vilemíny.
Když roku 1765 František Štěpán Lotrinský nečekaně zemřel, kromě truchlení přišel také čas zúčtování. Protože již nikdo nezahlazoval Vilemíniny pohledávky, bylo jasné, že její finanční situace se zcela změní. Nešťastná šlechtična dokonce musela přistoupit k prodeji svého paláce.
A právě v tomto okamžiku přispěchala na pomoc Marie Terezie, která se slovy, že obě dvě utrpěly velkou ztrátu, bez okolků Vilemínin palác odkoupila. Ani získaná částka ale císařské milence neumožnila zaplatit veškeré dluhy. Ty za ní na první pohled velkoryse císařovna vdova zaplatila. Pro Vilemínu to ale bylo velice ponižující.
Zdroje:
Kniha Bulvární historie (Ivana Loutocká)
