Článek
Vědci z univerzity v německém Bambergu se rozhodli odhalit, zda mají sérioví vrazi nějaké společné poznávací prvky, které by pomohly předem odhadnout potenciálního pachatele trestné činnosti. Za tímto účelem detailně analyzovali výpovědi pětačtyřiceti převážně sexuálně motivovaných sériových vrahů, kteří se v časovém úseku uplynulých šedesáti let dopustili zločinu.
Na základě dat, která se psychologům podařilo shromáždit, poté vyšlo najevo, že existují čtyři základní klíčové znaky, na které je třeba dávat pozor. Jedná se přitom především o rysy, které obvykle nacházíme u osob s narcistickou poruchou osobnosti. Vědci je jednoduše popsali takto: grandiózní rivalita, grandiózní obdiv, zranitelná izolace a zranitelné nepřátelství. Co přesně si pod tím představit?
Při studii byly použity výpovědi desítek sériových vrahů.
Egoisté s nízkým sebevědomím
Grandiózní rivalita spočívá ve snaze neustále snižovat hodnotu ostatních a touze mít nad nimi pokaždé navrch. Grandiózní obdiv naopak v praxi vypadá jako chvástání, sebepropagace a potřeba obdivu, která ale překračuje únosnou mez.
Paradoxně ale mají tito lidé často nízké sebevědomí, což je právě důvodem, kvůli kterému dochází ke zranitelné izolaci. Jde o záměrné stahování se ze společenských interakcí s jinými lidmi, jehož účelem je právě ochránit vlastní křehké ego. Zranitelné nepřátelství je pak definováno souborem nehezkých vlastností, jako například paranoia, agresivita a neustálý pocit křivdy.
Sérioví vrazi jsou při páchání zločinů osobní
Autorka studie Evangelia Ioannidi uvedla, že psychologie sériových vrahů je mnohem komplikovanější, než si lidé obvykle myslí. Sérioví vrazi nám nahání hrůzu, ale ve skutečnosti jsou zranitelní, zároveň arogantní a mají velkou potřebu nadřazenosti.
„Tito pachatelé nejsou poháněni pouze egem nebo touhou cítit se mocní,“ varovala však Ioannidi, psycholožka a kriminoložka z univerzity v Bambergu, pro magazín PsyPost. Právě to je nejspíš odpovědí na otázku, proč jsou jejich násilné činy většinou tak osobní a poháněné touhou po kontrole.
Výzkum zahrnoval pátrání v policejní databázi
Pro potřeby studie Ioannidi a její kolegové využili databázi sériových vrahů Radford/FGCU, která obsahuje záznamy o více než 1 043 pachatelích. Sériový vrah je pak podle FBI definován jako člověk, který o život připraví dvě nebo více obětí, tyto incidenty ale proběhnou samostatně a přestože mohou vykazovat určité shodné rysy, jsou na sobě nezávislé.
V rámci této databáze odborníci identifikovali pětačtyřicet mužských sériových vrahů působících mezi lety 1960 až 2021, jejichž vraždy byly primárně sexuálně motivované. Všichni z nich jednali samostatně a nebyli součástí žádné skupiny nebo gangu. Zároveň se jedná o takové, které byli shledáni způsobilými k soudu (nejedná se tak o pachatele, kteří by jednali například ve stavu nepříčetnosti). , Počet obětí se pohyboval od dvou do dvaadvaceti na pachatele, přičemž průměrný počet obětí byl osm.
Výsledky přinesly zajímavá fakta
Jak vypadaly výsledky konkrétně? Zranitelné nepřátelství bylo identifikováno u 84 procent z nich, což z něj činí nejčastěji se vyskytující rys sériových vrahů. Zranitelná izolace se projevila u 58 procent pachatelů, grandiózní obdiv v 76 procent pachatelů a grandiózní rivalitou trpělo 71 procent z nich.
Mezi těmito rysy se projevuje významný překryv a jen málokdy se stává, že by se některý z nich vyskytl izolovaně. Většina sériových vrahů naopak má všechny zmíněné rysy v rovnováze, což z nich dělá mimořádně komplikované osobnosti.
Je ale velmi důležité připomenout, že to nelze považovat za univerzálně platný fakt. Ne všichni vrazi budou tuto charakteristiku naplňovat, stejně jako nelze tvrdit, že každý člověk, vykazující narcistické rysy, se musí nutně dopustit zločinu. Určité prvky narcistického chování totiž vykazuje třeba celá řada umělců nebo politiků.
Zdroje:
