Článek
Na módu ze šedesátých let dodnes někteří pamětníci nedají dopustit. Své vlastní kouzlo ale měl i tehdejší bytový design. Jistě, na podlahu jsme si tehdy sice dávali linoleum a obýváky nám zdobila velká a neskladná televize, mělo to ale také své kladné stránky.
Možná měli vaši rodiče nebo dokonce prarodiče v obýváku komodu s barevnými zásuvkami nebo televizní stolek na šikmých nohách. A téměř jistě ve vaší domácnosti tehdy nechyběla prosklená vitrína na parádní skleničky a podšálky.
Bruselský nábytek není pro každého, i po letech má ale své příznivce.
Pro někoho nuda, pro jiného krása
Kde se to vlastně všechno vzalo? V roce 1958 proběhla v Bruselu světová výstava Expo a právě na ní byly představeny nejčerstvější trendy. Svět uchvátily natolik, že se dostaly dokonce i do Československa, kde se zmiňovanému stylu začalo říkat právě „Brusel“.
Nutno podotknout, že tato svébytná estetika není pro každého. Na řadu lidí může působit příliš nudně, skoro až sterilně. Charakteristické pro něj byly kovové šikmé nožky křesel nebo stolků, hladké povrchy a naprosté minimum zdobení. Ve své době šlo ale o velký trend, který oslovil tisíce lidí.
Po revoluci nás ale bruselský nábytek tak trochu omrzel. Zvlášť v devadesátých letech se lidé podobných kousků houfně zbavovali jako staromódního nevkusu a domovy si vybavili nábytkem z řady nově otevíraných prodejen. Dříve ceněné obývákové stěny a stolky tak končily v lepším případě v bazarech, v tom horším rovnou na smetišti.
Sběratelé za Brusel trhají ruce
V poslední době se ale přístup k bydlení opět trochu proměnil. Unifikovaný nábytek z řetězců, který má doma polovina národa, je totiž sice levný nebo praktický, ale chybí mu osobitost. Určitě si živě vybavíte vzorové místnosti z prodejen IKEA, které vypadají, jako bychom vešli do libovolné domácnosti, jakých je v Česku celá řada. Zvlášť některé kousky najdeme skutečně všude.
Stále více lidí ale touží po něčem trochu jiném. Nepotřebují, aby byl nábytek zbrusu nový, dají přednost tomu, když bude mít duši a patinu. Právě proto je tolik v módě nejrůznější retro. Poté už záleží jen na osobním vkusu, ke které historické etapě se budeme ohlížet. Někdo dává přednost prvorepublikovému vzhledu, jiní si oblíbili právě šedesátá léta.
Sběratelé tak trpělivě prohlíží nejrůznější bazary, internetové aukce a dokonce diskusní fóra, kde lidé nabízí vyřazený nábytek za odvoz. Většinou takové kousky pocházejí z pozůstalostí a každý se jich chce co nejdříve zbavit. Kdyby ale tušil, že na tom správném místě by za ně mohl dostat desetitisícové částky, nejspíš by se chytal za hlavu a litoval by, že se té starožitné vitríny po babičce vzdal tak snadno.
Cena se může vyšplhat ke statisícům
Někteří designéři se v současnosti věnují nejen tvorbě nového nábytku, ale také renovaci toho starého. Většinou se snaží respektovat jeho původní ráz, a tak jen vymění části, které již nahlodal zub času, dodají drobný svěží prvek a to je vše. Není totiž potřeba vše měnit, když to dosavadní stále skvěle funguje.
Vůbec nejceněnějším kouskem bývají obyčejně pastelově zbarvené komody s šikmými nožičkami od Jiřího Jiroutky, ve své době prodávané pod označením U-450. V zahraničních aukcích se ty renovované prodávají za částky kolem 55 tisíc korun. V případě, že jde o autentický a dobře zachovalý kus, se ale cena může vyšplhat dokonce na statisíce.
Zdroje:
