Článek
Narodil se v roce 1955 v Rakovníku a na umělecké scéně začínal s pantomimou. Postupně se ale vypracoval natolik, že se dostal až před kameru. Václav Upír Krejčí se poprvé objevil v pohádce „S čerty nejsou žerty“, kde si zahrál čerta Netopýra. V osmdesátých let o další příležitosti rozhodně neměl nouzi, a tak se stal výraznou osobností obrazovky.
Je ale nejen komik a herec, ale také spisovatel a tvůrce zábavných vystoupení, která jsou určena především dětem. Václav Upír Krejčí se totiž vůbec netají tím, že právě tvorba pro nejmladší publikum ho velice naplňuje a rád s dětmi tráví čas.
Jedním z důvodů je možná také to, že své vlastní dětství si nijak zvlášť neužil. Dokonce by vůbec nebylo přehnané tvrdit, že se během této životní etapy, která má být bezstarostná a plná lásky, spíše hodně natrápil.
Rodiče byli nevyrovnané osobnosti
Vyrůstal v rodině, která měla do harmonické skutečně daleko. O tom, čím vším si musel projít, promluvil především v dokumentárním seriálu České televize 13. komnata, která v tomto případě nebyla pro slabé povahy.
„Táta mě řezal hlava nehlava, až jsem měl pocit, že mi něco zlomil. Vždycky to bylo buď vyprovokované mámou, že jsem něco provedl a otec konal, nebo to bylo ve stavu, kdy o sobě nevěděl,“ popsal herec a naznačil, že jeho tatínek bohužel bojoval se závislostí na alkoholu.
Zatímco jeho otec byl vzteklý hrubián, maminka vykazovala mnoho neurotických znaků chování. Mimo jiné byla naprosto posedlá uklízením, což mělo za následek to, že Václav Upír Krejčí a jeho sestra si prakticky nikdy nesměli doma hrát, aby neudělali nepořádek. „Brala na to nějaké prášky, pak se zjistilo, že jich bere moc, byla závislá,“ prozradil.
U prarodičů se stal svědkem vraždy
Jestli byli jeho rodiče příšerní, je otázka, jakým slovem by se dali popsat prarodiče z matčiny strany, u kterých byl známý komik jako dítě svědkem násilného trestného činu, který ho nejspíš poznamenal na celý život.
„Já jsem tam nejezdil rád, protože to byl děda tyran. Takový gestapáček, i měl takového knírka a pořád nosil nějakou čepici a těžkou lopatku na uhlí, kterou si nechal udělat, a tím všechno bouchal a mlátil,“ svěřil se Václav Upír Krejčí.
Právě onou zmiňovanou lopatkou později Krejčího dědeček ve vzteku několikrát uhodil babičku tak silně, že ji to stálo život - prakticky ji umlátil k smrti. To pochopitelně malým Václavem hluboce otřáslo. „Ale dědu nezavřeli, protože zjistili, že je blázen, tak ho zavřeli do blázince,“ uzavřel smutné vyprávění herec.
Kvůli traumatu nevěřil na lásku
Role bláznivého klauna, ve které Václava Upíra Krejčího všichni známe, je tak dost možná pouze maska, která má zakrýt zraněného malého chlapce, kterého si stále nese hluboko v sobě.
Aby se alespoň částečně s prožitými hrůzami vyrovnal, rozhodl se o nich dokonce napsat autobiografickou knihu. Ta se jmenuje Šťastné hororové mládí a kdyby ji neprokládal humorem, podle jeho mínění by se nejspíš vůbec nedala číst.
Přestože se pomocí humoru s traumatickým dětstvím nakonec vyrovnal, nějakou dobu ho zážitky limitovaly v oblasti navazování partnerských vztahů. Obzvlášť se bál založení rodiny, protože měl pocit, že by mohl být stejný hrubián, jakým byl jeho otec.
V mládí tak byl pořádný bohém a jednu dobu se dokonce živil jako placený společník pro movité dámy. Teprve po čtyřicítce potkal svou dnes již bývalou ženu Zuzanu, se kterou má dvě dcery. Po mnoha letech se pár sice rozešel, dnes je ale Václav Upír Krejčí znovu šťastný po boku své druhé ženy Lucie.
Zdroje:
