Článek
Totalitní režimy se obvykle vyznačují tím, že zasahují prakticky do všech oblastí lidského života. Ti, kdo zažili socialismus, si na to ostatně nejspíš sami dobře vzpomínají. Určitý vliv mělo politické zřízení pochopitelně i na to, jak lidé prožívali své intimní vztahy.
A jak to tedy tenkrát bylo? V něčem velmi podobné jako dnes, v něčem naopak zcela jiné. Nezměnilo se to, že lidé po lásce a všem, co k ní patří, touží odjakživa bez ohledu na politiku. Přístup společnosti se ale v mnohém lišil, především pak v tom, jak se o tématu mluvilo ve veřejném prostoru.
Hanbaté fotky byly nedostatkové zboží
Československá společnost byla mnohem více prudérní, než jsme zvyklí dnes. Kromě toho nebyl k dispozici internet, a tak se mnoho věcí k lidem nedostalo buď vůbec, nebo jako podpultové zboží. Kupříkladu literatura se zmíněným obsahem se v knihovnách nacházela v jasně oddělených sekcích pro dospělé. Narazit na časopis s hanbatými fotografiemi byla velká vzácnost - zpravidla se jednalo o pašované zboží ze Západu.
Aby něco podobného bylo na očích dětem a mládeži, prakticky neexistovalo. Dokonce i na líbání na veřejnosti se stále mnoho lidí, především těch starších, dívalo jako něco nepatřičného. Přestože to může být v ledasčem svazující, určitou výhodu bychom možná přece jen našli - intimita měla větší nádech tajemna.
Velká část dívek otěhotněla do dvou let od začátku chození.
Antikoncepce byla značně omezená
Co zvlášť mladým lidem do velké míry získávání prvních intimních zkušeností komplikovalo, byl nedostatek antikoncepce. Desítky let totiž byly k dispozici pouze prezervativy, jinak se lidé zkrátka museli spolehnout na svou sebekontrolu a štěstí. V důsledku toho bylo velmi běžné, že v maturitním ročníku bylo mnoho dívek těhotných nebo rovnou vdaných. Do dvou let od počátku vztahu otěhotněla podstatná část děvčat.
Do manželství proto lidé vstupovali výrazně dříve, než je zvykem dnes. Důvodem bylo především to, že mít dítě a žít spolu jen tak na hromádce se nenosilo. Kromě toho sezdané páry měly větší šanci získat bydlení nebo třeba novomanželskou půjčku.
Nitroděložní tělíska a hormonální antikoncepce se objevily až v roce 1961, první československá pilulka pak na trh přišla v roce 1965. Mnoho lidí se ale obávala možných nežádoucích účinků. Většina lékařů navíc podobné prostředky předepisovala pouze vdaným ženám, které již nechtěly další potomky.
Potratové komise a neinformovaná mládež
Další možností řešení nechtěného těhotenství byla interrupce. Ta byla sice legálně dostupná, což bylo v porovnání s některými západními státy poměrně pokrokové, tak jednoduché to ale také nebylo. Kupříkladu proto, že bylo nutné jít před speciální komisi, která rozhodla o tom, zda je zákrok skutečně na místě. Pro kladné stanovisko navíc bylo mnohdy nutné, aby se ke komisi dostavil také otec. Proto se stávalo, že s některými děvčaty dorazil k takovému jednání kamarád, který se k otcovství na oko přihlásil.
Informovanost byla navíc menší než dnes. Rodiče s dětmi o čemkoliv, co jen zavánělo něčím intimním, hovořili většinou neradi. Koneckonců nebylo zrovna málo dívek, které překvapila první menstruace, o jejíž existenci neměly ani tušení až do té doby, než je potkala také.
Ve školách sice určitá forma osvěty probíhala, nicméně nebylo přesně stanoveno, jak konkrétně by výuka měla vypadat. Proto z většiny záleželo zkrátka na tom, co se žákům rozhodl sdělit učitel a o čem raději pomlčel.
Estetika by dnes mnohé šokovala
Další věcí, která byla v našich ložnicích jinak, je také estetická stránka věci. V módě bylo především teplé bavlněné spodní prádlo, které mělo být hlavně praktické a zahřát. O žádných svůdných krajkách tak většinou nemohla být ani řeč.
Správná socialistická žena byla kromě toho zásadně chlupatá. Lidé si neholili ani nohy, ani podpaží nebo intimní partie. Vyholené ženy se vyskytovaly většinou pouze na filmovém plátně, pokud vůbec ukázaly tolik kůže, případně na zmiňovaných nedostatkových hanbatých fotkách. Pokud by se k tomu někdo přece jen uchýlil, pravděpodobně by si o něm okolí myslelo, že bude nejspíš lehčích mravů a všechny tetičky by ho řádně pomluvily.
Zdroje:
