Článek
Módní trendy fungují zvláštním způsobem. Zatímco některé vydrží sotva jednu sezónu a poté po nich neštěkne ani pes, jiné jsou nadčasové a v různých obměnách se neustále vrací. Týká se to nejen oblékání, ale také designu.
Zatímco v zahraničí si toho jsou lidé vědomi a prvky z dob dávno minulých se objevují v moderních interiérech, my Češi jsme stále ještě do této fáze nedospěli. Nábytek po babičce je pro nás většinou harampádí a představu pěkného obýváku pro nás splňují dekorační předměty z diskontů a lakované televizní stolky z dýhy.
Tento přístup se naplno projevil zvlášť po revoluci. Najednou se k nám valilo mnoho zboží ze zahraničí a každý chtěl být světový. Proto jsme se ve velkém začali zbavovat starého nábytku a nahrazovat ho něčím novým. Staré pohovky z masivu nebo těžká křesla s ohýbanými područkami tak končila v lepším případě na chalupě, v tom horším rovnou v kamnech.
Tvůrce sektorového nábytku stvořil legendární křeslo
Takový osud bohužel potkal například mnoho kousků z designérské dílny Halabala. Ta je pojmenována po svém zakladateli, architektovi Jindřichu Halabalovi. Osobitý nábytek pod jeho vedením začal vznikat ve 30. letech. Tento funkcionalistický nábytek byl sice především praktický, zároveň ale také elegantní a ve své době dostupný.
V našem prostředím byl zmíněný architekt a designér vůbec prvním, kdo představil sektorový nábytek. Jednalo se o promyšlené kousky, které se daly všelijak kombinovat, jako například univerzální kuchyňské skříňky, které si mohl každý uzpůsobit vlastním potřebám. Vznikaly také rozkládací sedací soupravy s úložnými prostory, což ocenili zejména ti chudší. Jejich byty totiž nebývaly moc velké, a tak bylo potřeba využít doslova každou skulinu.
Nejen kredence, ale také již zmíněná křesla s ohýbanými područkami kvůli své relativně nízké pořizovací zdobila velkou část československých domácností. Po letech možná trochu ztratila lesk a čalounění se ošoupalo, s trochou péče by ale mohla stále dělat radost. Pokud by ovšem jejich majitelé věděli, že dnes má nábytek Halabala velkou hodnotu.
Za jediné křeslo byste mohli letět k moři
Ke znovuobjevení této značky došlo v roce 2003, kdy se konala výstava ke stému výročí narození Jindřicha Halabaly. Nejen ceny jeho ikonických křesel, ale také dalších kousků, jako například nízkých komod nebo stolku zvaného „Pavouk“, začaly najednou prudce narůstat.
Pokud je daný kousek v dobrém stavu, může se jeho cena pohybovat kolem 70 tisíc korun. A to i v případě, že jde například o křeslo, které již prošlo restaurováním. Na zahraničních aukčních portálech se ale mohou vyskytnout dokonce ještě vyšší částky. Křesla Halabala se běžně prodávají za 100 tisíc korun nebo i více.
V případě, že byste doma stále ještě měli dokonce celý set nábytku ze zmíněné dílny, pravděpodobně na něm můžete vydělat ještě mnohem více - tedy v případě, že jste jej mezitím nepostavili do garáže nebo venkovní pergoly, abyste měli kde skladovat nářadí a granule pro psa. Tvrzení, že jediné staré křeslo by vám mohlo zaplatit luxusní zájezd, tak není vůbec přehnané.
Podvodníci řádí i na poli starého nábytku
Většina lidí se v designu nábytku pochopitelně nijak zvlášť nevyzná. O to více je ale potřeba přemýšlet, než něco definitivně vyhodíme. Pokud si nejste jistí, nebojte se zeptat odborníka. Jinak byste mohli doopravdy prohloupit a později jen smutně lomit rukama.
V případě, že byste si naopak podobný kousek chtěli pořídit, je ale na místě obezřetnost. Odborníci na aukce starožitností totiž varují, že se mezi prodejci bohužel mohou vyskytovat také podvodníci, kteří neváhají moderní nábytek vydávat za původní originál.
Zdroje:
