Článek
To, po čem společnost tak dlouho jen tajně toužila, konečně přišlo. První lednový den roku 1991 znamenal pro Československo zásadní milník. Ceny v obchodech totiž přestal určovat stát a po vzoru Západu se začaly řídit trhem. Přineslo to mnohá pozitiva, ale bohužel to mělo i své stinné stránky.
Roky byli totiž lidé zvyklí, že se cenovky na potravinách, které běžně kupovali, celá desetiletí neměnily. Nyní ale ceny vyskočily o desítky, někdy dokonce stovky procent směrem vzhůru. Do samoobsluhy proto mnozí vstupovali spíše s obavami.
Z nových změn byli zákazníci zmatení.
Lidé byli ze změn zmatení
Nepřekvapil ale pouze nárůst cen, ale také fakt, že jednotliví obchodníci si mohli sami určit, za kolik budou své zboží prodávat. Cena u zcela totožného produktu se tak napříč prodejnami mohla velice lišit.
„Je v tom velký zmatek. Věděl jsem, že bude přecenění, ale nenapadlo mě, že to bude v každém obchodě tak jiné. Já jsem obešel několik obchodů a třeba máslo se prodává od 14 do 28 korun,“ popsal tenkrát pro Český rozhlas jeden ze zákazníků, jak situace v prodejnách vypadá.
Než si majitelé obchodů našli vhodný způsob, jak zboží nacenit, nějakou dobu to trvalo. Stejně tak se zákazníci museli naučit, že si musí všechno důkladně spočítat, aby si byli jistí, že nekupují zajíce v pytli. Změnil se ale také sortiment. Zatímco některé obchody najednou neměly naskladněné ani základní věci, jinde se začalo objevovat zahraniční zboží, které dosud lidé neviděli.
Máslo mělo málem cenu zlata
Tam, kde dříve monopol držel stát, se najednou otevíral prostor pro soukromé podnikání. A aby toho nebylo málo, na celou situaci měla vliv také inflace, která v roce 1991 dosáhla rekordních 50 procent. Peníze, které jste ještě ráno měli v peněžence, mohly být večer bezcenné.
Největším symbolem ekonomických změn té doby se stalo máslo. Ještě v roce 1989 totiž jedna kostka stála deset korun. V roce 1991 se ale jeho cena dostala přes osmdesát korun za kilo, což znamenalo, že za jedinou kostku zákazníci náhle zaplatili dvakrát více, než byli zvyklí.
Proč k tomu došlo? Vláda odstranila takzvanou zápornou daň z obratu. Ta fungovala v podstatě jako státní dotace, díky které bylo možné udržet ceny potravin často i pod výrobní náklady. Jakmile tato podpora skončila, na cenách se to přirozeně projevilo.
Utahovali jsme si opasky
Právě tehdy se také začalo mluvit o „utahování opasků“. Zmíněný výrok bývá často přičítán tehdejšímu ministrovi financí a budoucímu prezidentovi Václavu Klausovi, on sám ale popírá, že by něco takového kdy řekl. Později se k němu naopak přihlásil Miloš Zeman.
Ekonomové vzpomínali, že v době zavádění veškerých změn chodili spát s obavami, zda se společnost až příliš nerozzlobí. A lidé se zcela pochopitelně rozčilovali, do ulic ale nevyšly a žádné protesty se nekonaly. Pouze se svět pro Čechoslováky nenávratně změnil.
Nárůst cen se zdaleka netýkal jen potravin, projevil se také v dalších segmentech. Dobře je to vidět například na vývoji cen aut. Kupříkladu nová Škodovka stála ještě v roce 1990 přibližně 97 tisíc korun. O pět let později už to ale bylo 223 tisíc. Pro řadu rodin tak najednou bylo prakticky nemožné na něco takového dosáhnout.
Nic ale netrvá věčně, ani ekonomická krize. Platy postupně začaly narůstající ceny dohánět, byť s drobným zpožděním. Už v polovině devadesátých let se začala inflace snižovat a na přelomu let 1995 a 1996 mzdy rostly nejrychlejším tempem za celé desetiletí.
Zdroje:
