Článek
O jedné z tváří nekonečného seriálu Ulice se dobře ví, že ji velmi často trápí finanční situace, a to nejen její vlastní, ale třeba také českých důchodců. Opakovaně zdůrazňuje, že kdyby i ve svém věku nepracovala, pravděpodobně by brzy zemřela hlady nebo umrzla, protože by si nemohla ani zatopit.
Peníze jsou ale v životě Jaroslavy Obermaierové téma dlouhodobě. Zvlášť v mládí, kdy zůstala sama na výchovu svého jediného syna Jaroslava sama, se jí hodila každá koruna. Doba ale byla trochu divoká, a tak se řada umělců živila, jak se dalo.
V devadesátých letech probíhala revoluce a měnilo se také kulturní prostředí. Kromě toho, že se velmi často zpožďovaly výplaty, se také mohlo stát, že divadlo najednou ze dne na den přestane existovat. Právě to se stalo s divadlem E. F. Buriana, kde Jaroslava Obermaierová byla od roku 1970 členkou souboru. Dostala se tak do situace, kdy byla ráda za jakoukoliv pracovní příležitost.
Jaroslava Obermaierová dostala bizarní nabídku
Jednou z možností, jak si herci mohli přivydělat, byl dabing. A právě po této možnosti sáhla také Obermaierová. Nešlo ale o ledasjaký dabing, ale něco naprosto speciálního, čím by se většina lidí nejspíš příliš nechlubila.
Bývalý manžel zpěvačky Marty Kubišové Jan Moravec totiž tenkrát z Německa sehnal lechtivé filmy pro dospělé, a tak herečce udělal velmi lukrativní nabídku. Za dabing zmíněných hanbatých filmů jí totiž nabídl doslova balík.
Za dvě hodiny práce mohla tehdy dostat pět tisíc korun, což by při dnešních cenách odpovídalo částce kolem třiadvaceti tisíc. V roce 1991 to ale byly peníze, které jinak Jaroslava Obermaierová vydělávala dva měsíce.
Pro peníze to vydržela, ale s nechutí
Pro představitelku Vilmy Nyklové to podle jejích slov bylo poprvé v životě, kdy podobný film viděla. A jak dodává, bylo to zároveň i naposledy. Nijak zvlášť ji to prý nezaujalo, naopak ji to prý spíše pohoršilo. „Myslela jsem si, že to nepřežiju, bylo to nejenom blbý, ale i ty lidi byli oškliví,“ popsala svou zkušenost po letech.
„Někdo mi říkal, že je to pořád jeden z nejvíce lukrativních oborů, ale já neumím pochopit, kdo se na to může dívat. Nikdy jsem to neviděla, jen při té práci, a bylo mi to protivný,“ dodala s úsměvem.
Peníze ale opravdu potřebovala, a tak si vyhrnula rukávy a slíbenou práci odvedla. Poté, co dostala zaplaceno, už ale tuto zkušenost opakovat nechtěla. Samotné dabování ale pro ni příliš těžké nebylo, všechno, co se po ní chtělo, bylo prý hlavně hodně funět.
Dnes si Obermaierová vystačí bez lechtivých filmů
Dnes už nic podobného naštěstí dělat nemusí. Z nájemního bytu v Praze se přestěhovala na svou vlastní chalupu, kterou za honoráře z Ulice před několika lety zrekonstruovala.
I ve svých devětasedmdesáti letech stále natáčí, i když zdaleka ne tak často, jako dřív. Kromě toho jí chodí také starobní důchod, a tak se o sebe dokáže postarat navzdory tomu, jak svou finanční situaci občas prezentuje.
Zdá se ale, že herečka spíše než skutečnou nouzí trpí neutuchající potřebou na něco nadávat. Ať už je to ekonomika, politická situace nebo cokoliv jiného, co jí zrovna zkazí náladu.
Zdroje:
