Článek
Se svou dcerou, influencerkou Agátou Hanychovou, začala před časem Veronika Žilková natáčet společný podcast, ve kterém probírají nejrůznější ženská témata nebo si jen tak povídají o životě. Právě perspektiva dvou generací žen je přitom pro fanoušky pořadu velmi lákavá.
Přestože by se mohlo zdát, že u této dvojice už veřejnost nic nemůže překvapit, opak je pravdou. Veronika Žilková se totiž rozpovídala o náročných peripetiích, kterými si prošla v době svého dospívání.
Veronika Žilková chtěla do kláštera
Jak sama přiznala, sama se sebou si nevěděla příliš rady a dlouhou dobu se hledala. S odstupem času své tehdejší myšlenkové pochody přičítá především plašícím se hormonům, tenkrát to ale pro ni bylo velice náročné.
Přestože v pozdějším věku se pozornosti mužů rozhodně nevyhýbala, jako teenagerka prý uvažovala o možnosti, že zůstane navždy svobodná a nikdy se nevdá. „Chvilku jsem uvažovala, že budu jeptiškou. Chtěla jsem jet do Jižní Ameriky, zachraňovat chudý a očkovat děti. Chtěla jsem být lékařka, misionářka,“ práskla na sebe Veronika Žilková a zaskočila nejen fanoušky, ale dokonce i svou dceru.
„Ani jsem s nikým nechodila, protože jsem nevěděla, jestli největší můj miláček není Ježíš,“ definitivně nasadila svému prohlášení korunu herečka. Není divu, že všechny překvapila, jen málokdo si totiž tuto umělkyni se svérázným smyslem pro humor a pořádnou vyřídilkou dovede představit jako tichou a zbožnou ženu, která se mezi klášterními dny do umdlení modlí.
Kvůli pubertální depresi se chtěla zabít
Hlednání vlastní duchovní cesty ale nebylo jedinou potíží, se kterou se dospívající Veronika Žilková potýkala. Svěřila se totiž, že trpěla nízkým sebevědomím a byla velice nespokojená se svým vzhledem.
Dokonce sama sebe považovala za příliš tlustou, trápilo ji, že má špatnou pleť (ačkoliv to k dospívání bohužel neoddělitelně patří) a celkově měla dojem, že je s ní špatně snad úplně všechno.
V sedmnácti letech tak došla k velmi radikálnímu rozhodnutí. „Jednoho dne jsem se rozhodla, že to vyřeším, že se zabiju. Měla jsem hrozný deprese, pubertální,“ otevřela se umělkyně. Naštěstí se ale nerozhodla svůj záměr okamžitě realizovat. Místo toho jí došlo, že by se sebou měla něco dělat, a tak se vypravila pro pomoc na psychiatrii.
Lékaři ji poslali k šípku
„Bylo MDŽ a sestřičky slavily s panem doktorem. Řekla jsem, že mi je hrozně špatně, a že se bojím, že bych se chtěla asi zabít. A ony mi řekly: ‚My dneska slavíme, přijď v pondělí,“ popsala svou nepříjemnou zkušenost s odborníky Žilková. Pro řadu lidí by to nejspíš byla ona pomyslná poslední kapka, na známou herečku to ale mělo přesně opačný efekt.
„Vlastně mi to pomohlo na celý život, protože jsem pochopila, že si musím pomoct sama,“ vysvětlila a prozradila, že nikdy v životě už psychologa ani psychiatra nevyhledala, přestože nesporně byly situace, ve kterých by to nejspíš bylo na místě.
Za zmínku stojí nejen náročný rozvod s posledním manželem Martinem Stropnickým, ale také okamžik, kdy se její adoptované děti rozhodly, že si chtějí svou cestu životem vyšlapat samy a na čas s ní zcela přerušily kontakt. Vůbec nejhorším zážitkem Veroniky Žilkové ale byla smrt malého syna Melichara, který se narodil s těžkou vrozenou vadou a své nemoci nakonec ještě jako miminko podlehl.
Zdroje:
