Článek
Lidská vynalézavost je nekonečná. Jakmile proto vznikly první videokazety, začaly se pořizovat také jejich pirátské kopie. Nikomu se pochopitelně nechce platit, ale krást se také nemá. Jako odpověď na tento palčivý problém proto přišly videopůjčovny.
Ta úplně první na světě byla otevřena dne 19. října roku 1985, a to v texaském Dallasu. Jmenovala se Blockbuster a zahájení provozu proběhlo se vší parádou. Z jediné pobočky postupně vznikla celá franšíza, která se časem rozrostla nejen o prodejnu videokazet a DVD, ale také online půjčovnu.
Krátce poté se tento nový trend začal šířit jako lavina po celém světě a Česko nebylo žádnou výjimkou. V devadesátých letech byste nejspíš nenašli nikoho, kdo by zmíněný fenomén neznal a alespoň jednou v životě jej nevyužil.
Půjčovna Blockbuster byla úplně první na celém světě.
Na trháky byly pořadníky
Jak to celé fungovalo? Pokud si koupíte videokazetu, nesmíte ji kvůli ochraně autorských práv pronajímat, pořádat veřejná promítání a podobně. Proto bylo nutné, aby se každý návštěvník půjčovny nejprve přihlásil do klubu. A protože všechny videokazety byly ve vlastnictví tohoto klubu, mohl si je každý člen zcela legálně vypůjčit.
V místnostech plných polic jste se poté procházeli po šedivém zátěžovém koberci a vybírali jste si, na co se ten večer budete dívat. Bohužel bylo ale obvykle nutné vrátit výpůjčku již následující den, což platilo zvlášť u těch nejnovějších trháků, na které obvykle existoval pořadník. Některé půjčovny ale nabízely možnost víkendových zápůjček.
Po přelomu tisíciletí se postupně začaly v půjčovnách objevovat také filmy na DVD. Nejprve to bylo trochu extravagantní, protože zdaleka ne každý měl doma příslušný přehrávač. Později se z toho ale stala norma a na kazety si za krátko nikdo ani nevzpomněl.
Streamovací platformy byly hřebíček do rakve
Přibližně v roce 2010 ale přišel zcela zásadní zlomový bod. Čím rozšířenější byl skutečně rychlý a spolehlivý internet, tím méně byli lidé ochotní videopůjčovny využívat. Proč by také někam chodili a platili za zápůjčku, když si mohli jakýkoliv film nelegálně stáhnout na internetu?
Ke slovu se postupně začínaly dostávat také streamovací platformy, na kterých mají diváci za relativně malý poplatek k dispozici téměř neomezené množství toho nejnovějšího obsahu. Není proto vůbec divu, že to pro provozovatele videopůjčoven znamenalo začátek konce.
Některé videopůjčovny stále existují
Zatímco v roce 2001 bylo těchto provozoven v Praze přes tři stovky, v roce 2012 jich zbývala již jen desetina. Co se současnosti týká, jsou dnes videopůjčovny zcela ojedinělou raritou.
Jednu z nich provozuje v Karlovarském kraji Radek Vimr, který si je dobře vědom toho, že je v Česku nyní naprostým jednorožcem. Celkově totiž videopůjčoven v republice existuje jen kolem desíti. Další z nich najdeme například na pražském Karlově náměstí.
Důvodů, proč se do nich stále lidé vrací, je několik. Někdy jde zkrátka o milovníky starých dobrých časů, kteří nepoužívají počítače ani chytré telefony. Jiní využívají také jiné možnosti, jak se dostat k zajímavému obsahu a půjčování je pro ně jen jedna z možností. Poslední kategorii pak tvoří lidé, kteří přichází z nostalgie. Například proto, že si dobře vzpomínají, jak si pro kazety chodili o víkendu s tatínkem.
Zdroje:
