Článek
Mladá americká zdravotní sestřička se právě přestěhovala do Phoenixu. Prodělala totiž tuberkulózu a doufala, že tamější suchý vzduch jí udělá dobře. Místo rekonvalescence se ale v novém bydlišti začala věnovat bohatému nočnímu životu.
Brzy si našla dvě nové kamarádky, Agnes Anne LeRoiovou a Hedvigu Samuelsonovou, které nikdo neřekl jinak, než Sammy. Většinou chodívaly do baru, hrály karty a také vyhledávaly pánskou společnost. Do oka si padly s místní skupinkou byznysmenů.
Winnie, přestože byla vdaná, po čase navázala poměr s podnikatelem Jackem Halloranem. Nebyl to ale zrovna gentleman, neboť pletky měl i s oběma jejími kamarádkami. Mezi trojicí mladých žen tak postupně narůstalo napětí, které definitivně vyvrcholilo v bytě, kde se celá partička sešla na večírek.
Mejdan se zvrhl v krvavou událost
Psal se říjen roku 1931 a jako na každém mejdanu se i tehdy vydatně popíjelo. Následně došlo k hádce, která ale neskončila křikem a třískáním dveřmi, ale dvojnásobnou vraždou. Obě kamarádky Winnie byly té noci zastřeleny.
Winnie si v následujících hodinách počínala zcela pragmaticky a začala honem přemýšlet, jak naložit s těly obou mrtvých žen. Tělo Agnes uložila do velkého kufru a stejně to chtěla udělat i v případě Sammy, ta se ale do zavazadla nevešla. Proto se žena rozhodla pozůstatky své kamarádky rozřezat. Poté jednotlivé části uložila do kufru mezi své osobní věci.
Ihned poté se i s objemnými kufry vydala na nádraží, kde nastoupila do vlaku společnosti Golden State Limited. Cesta do Los Angeles, kam měla namířeno, trvala celou noc. Po celou dobu si spolucestující nevšimli vůbec ničeho, co by se dalo označit za podezřelé. To se ale brzy mělo změnit.
Dopadení Winnie unikala čtyři dny
Po příjezdu na místo totiž z jednoho z kufrů začala prosakovat krev, kromě toho také své okolí začal „oblažovat“ nelibým zápachem. Personál nádraží se ji rozhodl konfrontovat a požadoval otevření kufru. Winnie ale odvětila, že klíček k zavazadlu má u sebe její manžel, načež se dala na útěk.
Zaměstnancům tak nezbylo nic jiného, než se obrátit na policii. Přivolaná hlídka zámky kufrů vypáčila a pohled, který se jí naskytl, překvapil i zkušené kriminalisty. Než se podařilo dopadnout Winnie, trvalo to čtyři dny. Po celou dobu se o případu hojně psalo v médiích a veřejnost byla úplně nepříčetná zvědavostí.
Po dopadení putovala Winnie pochopitelně do vazby a následně k soudu. Tam svou obhajobu stavěla na tvrzení, že sice obě přítelkyně skutečně usmrtila, jednalo se ale o sebeobranu. Ženy ji prý měly napadnout první. Soudce jí ale neuvěřil, a proto ji odsoudil k trestu smrti.
Místo na šibenici putovala do blázince
Na poslední chvíli se na ni ale usmálo štěstí. Místo pod šibenici zamířila do arizonské státní psychiatrické léčebny, neboť byla prohlášena za duševně nemocnou. Zde by mohl její spletitý příběh skončit, nicméně neskončil.
Mladé ženě se totiž léčení vůbec nezamlouvalo, a tak z blázince jednoduše utekla. A to ne jednou, ale rovnou sedmkrát. V šedesátých letech se jí dokonce podařilo dopadení unikat dlouhých šest let a po tuto dobu pod falešnou identitou pracovala jako chůva.
Mnoho pochybností vyvolával také její dávný milenec Jack Halloran. Část veřejnosti totiž spekulovala o tom, že se mohl na obou vraždách podílet, případně že spoušť ve skutečnosti stiskl on sám a Winnie pak vinu vzala na sebe.
Své tajemství si vzala do hrobu
Proti této teorii hovoří fakt, že se v roce 1933 na veřejnost dostalo její údajné přiznání, které adresovala svému advokátovi. V textu uváděla, že se k násilí uchýlila ze žárlivosti, jaká ale byla skutečně pravda, je dnes těžké posoudit. Mohlo jít o realitu, výmysly duševně nemocné ženy, ale také zastírací manévr, který měl odvést pozornost od Jacka.
Teprve v roce 1971 byla oficiálně z ústavu propuštěna. Následující léta prožila v ústraní a dala si změnit jméno. Jako Marian Lane zemřela v roce 1998 ve věku třiadevadesáti let. Zda před mnoha desetiletími skutečně vraždila ona, nebo pouze byla potrestána za cizí zločin, je ale tajemství, které si vzala s sebou do hrobu. `
Zdroje:
