Článek
Nejen mezi odpůrci migrace je dnes politik Tomio Okamura, který je známý svými konzervativními názory, velmi oblíbený. Paradoxně ale byly doby, kdy se on sám ocitl v cizí zemi a zapadnout se mu příliš nedařilo ani v místě narození. To udělalo z jeho dětství pořádný očistec.
Tomio Okamura se narodil roku 1972 v Japonsku české matce a japonskému otci. Kombinace genů dvou rozdílných etnik způsobila, že na první pohled vypadal odlišně, než jeho vrstevníci. Pro japonské děti vypadal jednoduše příliš „evropsky“.
„Když mi bylo pět let, šel jsem poprvé sám nakoupit do tokijské samoobsluhy a prodavačka se mě ptala, jak to, že umím tak dobře japonsky, když nejsem Japonec. Už tenkrát mi došlo, že jsem jiný než ostatní,“ popsal pro iDnes.cz
Tomio Okamura (vpravo) na snímku se svými bratry Hayatem a Osamu.
Maminka skončila na psychiatrii, Tomio v dětském domově
Jeho tatínek byl navíc velmi tradičně založený a zastával názor, že muž živí rodinu a žena se stará o domácnost. Jeho maminka kvůli tomu vedla osamělý život v cizí zemi a cítila se velmi izolovaně. Proto u ní nakonec propuklo duševní onemocnění, které mělo velmi vážné následky pro celou rodinu.
Spolu se svými syny, Tomiem a jeho starším bratrem Hayatem, se proto musela vrátit do Československa, kde nastoupila na léčení do psychiatrické nemocnice. Její potomci tak museli dočasně do dětského domova.
Pro malého Tomia to byla velice těžká zkušenost. Nejen, že se musel sžít s každodenností cizí země, ale musel se také obejít bez rodičů. Stejně jako se na pohled lišil od japonských dětí, lišil se i od těch českých. A nejspíš všichni víme, jak moc dokáže být dětský kolektiv krutý.
Čelil kruté šikaně a odstrkování
„Prvně jsem tam zažil šikanu. Dopisy od tatínka mi tam brali starší kluci, vykoupit jsem si je musel fackami. Na pokoji nás bylo patnáct. Noci jsem probrečel pod peřinou, aby to nebylo vidět, i tak mě při tom ale nachytali a potom to bylo ještě horší,“ otevřeně popsal politik.
„V dětství mi říkali rejže a další věcí. V dětském věku ti to okolí dává najevo, že jsi nějaký odlišný,“ prozradil dokonce v podcastu Mezi dvěma světy v epizodě, která se věnovala právě prožívání jinakosti.
Přestože v dětském domově pobýval jen několik měsíců, stačila tato zkušenost poznamenat jeho dětskou duši. „I tak jsem kvůli tomu koktal, tuším do svých jednadvaceti let, protože mě tam šikanovali a mlátili,“ zavzpomínal Tomio Okamura.
Ještě v pubertě se pomočoval
To ale ještě nebylo to nejhorší, co ho potkalo. Prožitý stres se na jeho zdraví podepsal také dalším způsobem, a to obzvlášť nepříjemným a pro dospívajícího člověka ponižujícím.
„Já jsem se do čtrnácti let počurával. Nestydím se za to, teď jsem dospělý. Takže na lyžařské zájezdy jsem nejezdil, protože mě tam maminka nechtěla posílat. Kdybych se tam totiž počural, tak by to byla ostuda,“ přiznal lídr SPD na rovinu.
Nakonec se mohl s matkou a bratrem vrátit do Japonska, kde strávil svou pubertu a nastoupil na vysokou školu. I toto období bylo ale velmi krušné. Jeho otec byl totiž velmi přísný. Jak je v Asii často zvykem, na své děti byl také velmi náročný.
Když odešel z domova, živil se jako popelář
„Ještě v osmnácti jsem musel být do šesti doma, své telefonáty jsem musel nahrávat na záznamník, aby si je mohl poslechnout, každé tři měsíce mi dával k přečtení knihu o někom úspěšném, z níž jsem musel psát referát. V té době jsem ho úplně nenáviděl,“ uvedl Okamura, který se nakonec v osmnácti letech rozhodl seknout se studiem a odejít z domova.
„Začal jsem jako popelář, poté jsem prodával občerstvení v kině. Žil jsem v bytě o 11 metrech čtverečních, místo stolu jsem měl obrácenou papírovou krabici. V té době jsem se poznal se svou první ženou, vzali jsme se a odešli do Česka,“ vyprávěl poslanec.
Po návratu do země, kde jako malý kluk čelil šikaně, navíc velmi vážně onemocněl a skončil v nemocnici. Právě tam, na lůžku, u něj prý došlo ke změně uvažování. Pevně se rozhodl, že nehodlá svůj život promarnit, protože může kdykoliv skončit.
Jakmile se zotavil, uchytil se jako turistický průvodce a začal podnikat v cestovním ruchu. Dál už jeho příběh většina Čechů zná. Nejprve se stal úspěšným byznysmenem a později také politikem. Prošel také poměrně velkou změnou postojů, kdy se z někdejšího otloukánka stal člověk, který na zájmy menšin různého druhu příliš nehledí. Nakolik je to pouze kalkul, který reaguje na poptávku společnosti a nakolik skutečně přehodnotil svůj pohled na život, už závisí na posouzení každého z nás.
Zdroje:
