Článek
V minulosti mívaly ženy obvykle mnohem více dětí, než je zvykem dnes. Není na tom nic zvláštního hned z několika důvodů. Zaprvé nebyla dostupná antikoncepce, zadruhé bylo velmi pravděpodobné, že se dospělosti dožije jen část potomků. Každý, kdo se nechtěl ocitnout bez dědice, tak zkrátka plodil o sto šest.
Císařovna Marie Terezie porodila dokonce šestnáct dětí, což i na poměry první poloviny osmnáctého století bylo skutečně hodně. Většině žen se nejspíš při té představě orosí čelo potem. Realita ale je ještě děsivější, protože historici došli po detailním průzkumu k závěru, že panovnice otěhotněla dokonce jednadvacetkrát.
Marie Terezie otěhotněla celkem jednadvacetkrát.
O některých těhotenstvích Marie Terezie se nemluví
Není ale úplně jisté, proč se o zbývajících pěti těhotenstvích nikdy příliš nemluvilo. Jednou z variant pochopitelně je, že skončily spontánním potratem. Někteří odborníci se ale domnívají, že mohlo jít o případy, kdy nebyl tak úplně jistý otec. V takovém případě by se nejspíš levoboček narodil v tichosti a byl by dán na výchovu vzdáleným příbuzným. To jsou ale pochopitelně pouze spekulace, pravdu už se nejspíš nikdo nedozví.
V každém případě Marie Terezie porodila prokazatelně minimálně šestnáctkrát. Ve třinácti případech přitom probíhalo těhotenství i porod zcela normálně a bez větších komplikací, pokud se tak dá uvažovat o přivedení dítěte na svět v hygienicky ne zcela vyhovujících podmínkách a bez výdobytků moderní medicíny.
Třikrát prožila porod hrůzy
Tři porody ale byly pro Marii Terezii mimořádně náročné. Nejspíš nejhorší byl ten druhý, ke kterému došlo v roce 1738 a při kterém přišla na svět princezna Marie Anna. Došlo totiž ke komplikaci, kdy po narození dítěte nevyšla placenta, a tak ji lékaři museli vybavit manuálně. To ale způsobilo velmi masivní poporodní krvácení, a tak to s Marií Terezií vypadalo opravdu špatně. Naštěstí se ale dokázala zotavit a brzy se mohla vrátit ke svým běžným činnostem.
Také desátý porod se bohužel nezdařil. Princezna Marie Karolína se totiž narodila koncem pánevním, což je situace, která se dnes běžně řeší císařským řezem. Ten ale tenkrát nebyl k dispozici, a tak si císařovna hodně vytrpěla. Navíc nenásledovala odměna v podobě děťátka, protože se holčička narodila mrtvá.
Poslední porod šestnáctého potomka byl podobně složitý. Princ Maxmilián František se stejně jako jeho sestra narodil koncem pánevním a kromě toho šlo o mimořádně velké dítě. Marii Terezii bylo v tu dobu devětatřicet let a další dítě už nikdy neměla.
Víme ale také další zajímavosti. Čtvrtý, šestý a sedmý porod probíhaly neobvykle rychle. Budoucí panovník Josef II. se narodil za pouhé tři hodiny. Páté dítě, dcera Marie Kristina, zase přišla na svět v den pětadvacátých narozenin své matky.
Rodit v 18. století bylo za trest
Královské porody nebyly rozhodně nic pro slabé povahy. Asistovali u nich sice lékaři, ovšem tehdejší znalosti nebyly zdaleka na takové úrovni, jako dnes. K dispozici nebyla anestezie, prostředky k vyvolání porodu se zakládaly do velké míry na babských radách, a tak jejich účinnost byla sporná. Nebylo možné rodičku v případě komplikací operovat a v neposlední řadě absence antibiotik zvyšovala riziko úmrtí v šestinedělí z důvodu zánětu.
Kromě toho byl příchod královského miminka na svět do velké míry veřejnou událostí. Bylo proto běžné, že se kromě rodičky a lékaře v místnosti nacházela celá řada dalších osob, takže ložnice byla trochu jako frekventované nádraží. Skutečnost, že ženu v náročné situaci okukovala řada zvědavců, kteří byli mnohdy svědky nepříliš důstojných událostí, tak nastávajícím matkám na klidu skutečně nepřidávala.
Navzdory těmto komplikacím se ale zdá, že na duši Marie Terezie to nezanechalo hlubší stopy, což se dá odvozovat například z toho, že nepřišla o mléko, jako se to někdy příliš vystresovaným rodičkám stává. Oproti tehdejším zvyklostem také své děti kojila sama. Kojné je předala teprve, když byly starší a potřebovala kojit mladšího sourozence.
Zdroje:
