Článek
Je to necelé dva roky, kdy mě kamarád odvezl do lázní Šárvár. Krom koupání jsme se dívali. A kamarád, proklatě štíhlý senior, povoláním lékař - přes svůj věk stále činný, komentoval to, co se nám předvádělo. -Tak tohle se dá ještě shodit, ale tohle už je nevratné. Tady bude muset následovat po redukci váhy ještě chirurgické odstranění kůže - a ne malé.-
Pacholek, pan doktor, ani nedal najevo, že si všiml, jak sám sebe prohlížím a řadím se, objektivně, na rozhraní mezi „vratné“ a „nevratné“. Měl jsem tehdy 98 kilo a to, k výšce 175 cm, bylo až ouvej.
Kamarád mi četl myšlenky a pustil se do tématu jak „brigádník do řepy“. Kdo chce zhubnout, začal - a tady se tvářil, že nemluví o mně - musí si poctivě odpovědět na základní otázku: „Proč jíme?“ A hned si odpověděl: Mí pacienti zpravidla říkají: Abychom nezemřeli hlady. Nevymlouvám jim to. Je to argument. Ale naznačím, že od třicetileté války se smrt hladem v našich zemích jaksi nerealizovala. V zemi, kde zítra znamená včera nebo naopak, to byl hladomor uměle vyvolaný.
A podívej se, ta dáma má krásný „vlečňák“. Kdyby měla dlouhou večerní róbu, budeme si myslet, že má pod ní „Honzíka“.
No, a já ty co mají strach ze smrti hladem pomalu převedu na správnou stopu. Poznenáhlu uznají, že jíme hlavně proto, abychom dosáhli příjemného pocitu nasycení. A toho se dá dosáhnout dvěma způsoby. Prvnímu říkám francouzský. Ten spočívá v pauze mezi předkrmem a hlavním jídlem. - Ne každý Francouz má předkrm, namítl jsem.-Máš pravdu, typický Francouz , muž tak kolem padesátky, přijde z práce a hledá něco k snědku. Najde zbytek bagety se sýrem od včerejška a zbodne ji - to je jeho předkrm. Pak hledá co by mohlo následovat - a na to hledání potřebuje tak 15 minut - je neúspěšný, ale o tom později.
Já jsem svým dětem, když byly v předškolním věku říkával: V žaludečku máte telefon - tenkrát to byl se šňůrou, žádný mobil - a u toho telefonu má službu trpaslík. On ale spí. Není divu, je tam teplo. Měl by zavolat, když mu dodávaná potrava stoupne k nohám. Ale on spí a ono ho to příjemně hřeje. Probudí se, když mu ta břečka - jinak se to nedá nazvat - sahá do pasu. A zuřivě telefonuje: - Už dost! - Ale to je pozdě! Už jsme přejedeni a jen tupě zíráme. A to je druhý způsob jak dosáhnout pocitu sytosti - pracovně mu říkám - náš.
Francouzskému trpaslíkovi se tohle stát nemůže. Přišla půlka bagety a jeho hostitel s ním navíc šplouchá sem a tam, jak hledá další jídlo, takže on nemůže spát. A pozorně sleduje kdy přijde další dávka. Francouz najde horu špinavého nádobí - to by musel umýt, chtěl-li by připravit další chod. A suroviny v ledničce - také nic moc. Po chvilce zamyšlení se vydá do bistra naproti a koupí si -jak jinak - bagetu se sýrem. Pustí se do ní už cestou domů - a doma je v právě v polovině, když trpaslík volá. Půlku odloží - přijde k využití zítra.
Ale, podívej: Typický Čech - ten co jde do bazénu. Na jeho břichu by se při mírném záklonu udržel půllitr. A nevylil by se.
Jo, a málem bych zapomněl - kdo chce hubnout, musí umět počítat. - Kalorie nebo jouly? - Ale kdepak, čas! - Já, když povídám, maluji. Zlí jazykové říkají, že bez tužky bych nebyl doktor. Nakreslím graf. Na ose"X" je čas. No, a „Y“- to jsou kila.
Dost vysoko nad osou X , hezky vpravo, udělám křížek. - To je vaše současná hmotnost - aby to bylo podle SI - a označím ho „D“ - dnes. Pak udělám křížek vlevo dole, blízko osy X. A tohle je váš sen, označím „A“ - adolescence. Tenkrát jste tolik vážili? Udělám průmět onoho bodu na osu X. Kolik že vám bylo? Dvacet? Nebo ještě méně? A nyní udělám další značku v úrovni toho „D“, ale lehce vlevo a označím „B“ -břicho. A tohle je ten zázračný okamžik, kdy jste dosáhli toho, co teď máte! Průmět bodu na osu „X“ vám prozradí, kdy to bylo.
Nu, a chybí nám bod „C“ - cíl. Jeho polohu neznáme. Musíme si však uvědomit, že se tento bod nebude nacházet přímo pod bodem „D“, ale pěkně daleko od něj napravo - možná mimo nákresnu. Propojením nakreslených bodů získáme pěkný lichoběžník nebo jen „šikmoběžník“, jak říkal můj učitel matematiky. A jsme-li soudní, musíme říci, že „dolů“ to bude trvat nejméně tak dlouho jako „nahoru“, spíše o něco déle. A tady vidíme jak je znalost matematiky - a geometrie - důležitá!
A moje zkušenost? Začal jsem jíst „po francouzsku“ - s pauzou. Nevěřili byste jak se ten „hlad“ zmenší, když ho hned nenakrmíte. A za necelé dva roky je dvacet kilo dole! Rozhodl jsem se u toho způsobu stravování zůstat. Někde jsem četl, že hubnutí nesmí být řešením katastrofy, ale výsledkem změny způsobu života.
Abych byl upřímný, přiznávám, že jsem omezil svoje oblíbené: chléb a polévky. Jenže, já jsem byl opravdový chlebo-, a polévkožrout.
Pár rad na závěr.
1. Nezahánějte nudu jídlem.
2. Naučte se rozeznávat skutečný hlad. Nesetkáte se s ním zdaleka tak často jak si možná myslíte. Hlad můžete nechat i čekat. Není to nadřízený ani krásná žena. On čekáním zeslábne.
3. Omezte alkohol.
4. Hýbejte se.
