Článek
Rozhodně nečekejte oddychový film. Jestli se chcete jít do kina bavit, zajděte si na něco jiného. Kamera, znepokojivá hudba i zvuk tikání v úvodní sekvenci mají za úkol navodit úzkostnou atmosféru celého díla. Vlastně jen čekáte, kdy se stane něco zlého. Ale jestli se opravdu něco špatného stalo, to vám film za celou svou stopáž neprozradí. Spíše pozoruje postavy zpovzdálí, nehodnotí a zaznamenává, jak na situaci obvinění ze zneužití moci vysokoškolského profesora reagují, jaké na nich zanechává následky.
Studenti nemají moc prostoru se vyjádřit, stávají se spíše kulisou dění a bohužel i trochu karikaturou různých přístupů k sexualitě a vztahům u dnešních mladých lidí. Film zobrazuje i mezigenerační neporozumění. Vše se točí kolem tří protagonistů, mezi které vstoupí studentka se svým obviněním a rozehrává lov na kočku a na myš.
K napínavému thrilleru má při svém pomalém tempu jakoby odpočítávaném metronomem daleko, je hlavně sondou do duše postav: vysokoškolské profesorky Almy (Julia Roberts), která má slabost pro obdiv své maličkosti, její studentky Maggie (Ayo Edebiri), která jako příslušnice hned několika menšin umí využít pozitivní diskriminace, místy příliš uvolněného profesora Hanka (Andrew Garfield) a Almina manžela Frederika (Michael Stuhlbarg), jehož postava psychologa nám divákům občas nenásilně napoví, na jaké motivy a vlastnosti osob kolem bychom se měly zaměřit.
Neotřelá kamera se často zaměřuje na neverbální komunikaci a diváku navozuje pocit, že stejně jako postavy se na sobě navzájem dopouští manipulace, manipuluje s vámi režisér Luca Guadagnino (Call me by your name, Queer, Suspiria). Nedočkáte se závěrečné katarze ani rozuzlení, protože pravda už v těchto případech dávno není podstatná. Zvláštní vztah studentky a profesorky ve vás na konci zanechá spíše hořkou pachuť. Režisér vás donutí se zamyslet a jeho film v divákovi ještě několik dní po zhlédnutí silně rezonuje.
