Článek
Přesto se s železnou pravidelností objevuje otázka, jaké dovednosti budou do roku 2035 nejcennější. A stejně pravidelně na ni dostáváme odpovědi, které znějí, jako by je psal někdo, kdo právě objevil existenci umělé inteligence, elektřiny a možná i kolečka.
Začněme tím, co už dnes slyšíme tak často, že by to člověk nejradši zakázal zákonem: „kritické myšlení“. Ano, tato zázračná schopnost, kterou všichni chválí, ale málokdo ji používá mimo komentáře na sociálních sítích. Do roku 2035 prý bude úplně zásadní. Překvapení roku: bude potřeba přemýšlet. Kdo by to byl čekal v době, kdy se lidé hádají s navigací, protože „oni vědí líp, kudy se jede do Brna“.
Kritické myšlení ale není jen módní slovo do životopisů. Je to schopnost nepřijmout každou blbost, která se tváří jako fakt, což je v digitálním prostoru něco jako snažit se nejíst chipsy uprostřed továrny na chipsy. Člověk má být skeptický, ale ne cynický, otevřený, ale ne naivní, informovaný, ale ne přehlcený. Jinými slovy: má být ideální člověk. Malý detail: žádný takový člověk neexistuje.
Další velkou hvězdou budoucnosti je „digitální gramotnost“. To je krásný termín, který v překladu znamená, že kdo neumí rozlišit phishingový e-mail od legitimní nabídky „dědictví po nigerijském princi“, bude mít problém. V roce 2035 už prý nebude stačit umět zapnout počítač. Člověk bude muset chápat algoritmy, datovou bezpečnost, umělou inteligenci a ideálně i to, proč mu lednička doporučuje reklamu na dietní plán po nočním nájezdu na svíčkovou.
Je tu ale jeden drobný háček: čím víc budeme digitálně gramotní, tím sofistikovanější budou způsoby, jak nás oklamat. Takže budoucnost pravděpodobně nebude o tom, že vyhrají chytří lidé, ale spíš o tom, že prohrají pomalejší chytří lidé.
Pak tu máme kreativitu. Ano, to kouzelné slovo, které se objevuje v každém druhém HR inzerátu, kde hledají „juniora s 10 lety praxe, schopného samostatně vést globální korporaci za minimální mzdu“. Kreativita bude prý klíčová, protože stroje sice umí generovat obsah, ale neumí „myslet mimo krabici“. Což je fascinující, protože většina lidí už dnes v té krabici ani není – oni v ní bydlí, platí nájem a ještě si stěžují na sousedy.
Jenže kreativita v roce 2035 nebude znamenat malovat obrazy nebo psát poezii. Spíš to bude schopnost vymyslet, jak přežít další update softwaru, který „zlepšuje uživatelský zážitek“ tím, že všechno přesune jinam. Kreativní bude ten, kdo najde tlačítko „tisknout“ bez tutoriálu dlouhého 18 minut a sponzorovaného třemi VPN službami.
Velký návrat hlásí také „adaptabilita“. Dříve se tomu říkalo „nemáš na výběr“. Dnes je to měkká dovednost. Zítra to bude pravděpodobně diagnóza. Adaptabilní člověk je ten, který přežije všechno: změnu práce, změnu technologií, změnu klimatu i změnu toho, jak se jmenuje jeho vlastní pozice, která už třikrát změnila náplň práce, ale plat zůstal v kreativní fázi vývoje.
Adaptabilita je vlastně schopnost nepanikařit, když se všechno mění každých šest měsíců. Což je mimochodem přesně to, co lidé dělají – panikaří pravidelně, jen u toho rychle přepínají mezi aplikacemi.
A pak je tu komunikace. Ano, komunikace – dovednost, kterou lidstvo „rozvíjí“ už zhruba od doby, kdy se naučilo mručet na sebe v jeskyni. V roce 2035 bude ale komunikace ještě důležitější, protože budeme muset umět vysvětlit nejen lidem, ale i strojům, co po nich chceme. A upřímně, kdo někdy zkoušel vysvětlit tiskárně, že opravdu chce tisknout, ví, že to není zrovna optimistická disciplína.
Komunikace budoucnosti bude znamenat schopnost napsat e-mail tak, aby ho nepochopil jen člověk, ale i algoritmus, který rozhoduje, jestli se vůbec zobrazí. Takže vlastně budeme psát texty pro roboty, které filtrují texty pro lidi. Pokud to nezní jako absurdní drama, tak už nic.
Zajímavé je, že čím víc mluvíme o budoucnosti, tím víc se vracíme k úplně základním lidským schopnostem. Empatie, spolupráce, schopnost pracovat v týmu – to všechno jsou věci, které v prezentacích vypadají jako objev století, ale v praxi znamenají „nebuď úplný asociál a občas poslouchej ostatní“.
Empatie bude dokonce klíčová i v digitálním světě, kde ji budeme pravděpodobně používat hlavně k tomu, abychom pochopili, proč nám chatbot právě popřál hezký den, i když jsme ho předtím tři minuty slovně týrali.
A nesmíme zapomenout na jednu dovednost, která se do žádného oficiálního seznamu nikdy moc nehodí, ale bude absolutně zásadní: schopnost učit se nové věci rychleji, než člověk zapomene ty staré. Protože v roce 2035 bude svět pravděpodobně aktualizovaný častěji než mobilní aplikace a každá dovednost bude mít životnost jako banán v letním autobuse.
Jediná jistota je, že ať už se budeme učit cokoliv, polovina z toho bude za deset let zastaralá, třetina bude automatizovaná a zbytek bude nahrazen nějakým „řešením nové generace“, které bude „revoluční“, „intuitivní“ a hlavně opět nefunkční po prvním spuštění.
A tak se dostáváme k jádru celé věci: nejcennější dovedností roku 2035 možná nebude žádná konkrétní schopnost, ale prosté umění nezbláznit se z toho všeho. Umění zůstat v klidu, když se svět mění rychleji než počasí v dubnu. Umění přijmout, že jistota je luxusní zboží a že i ten nejlépe napsaný kariérní plán má životnost sotva do další technologické aktualizace.
A pokud tohle všechno nezabere, vždycky tu bude stará dobrá univerzální dovednost: umět se tvářit, že přesně víte, co děláte. Tuhle schopnost lidstvo ovládá už tisíce let a zatím ji žádná umělá inteligence úplně nedohnala. Možná právě proto má stále největší budoucnost.
