Článek
Na Dunu 2 jsem vyrazil do místního vesnického kina narozdíl od předešlého dílu, který mi v přezvučeném multisále velkoměsta přivodil v první řadě zejména dunění hlavy. Polovička ušetřeného vstupného bohužel nevyvážila mou s naivitou zkloubenou nepozornost, a tak jsem byl bohužel po zásluze „odměněn“ verzí s dabingem. Znehodnocený zvuk a význam ztracený v překladu mě sice mrzel, nicméně většina filmu zůstala z důvodu exotickými jazyky mluvících postav stejně s titulky, takže škoda nebyla naštěstí až tak fatální.
Úvodní scéna filmu je spektakulární, škoda, že se nepovedlo drama udržet i v závěru. Film je drtivou většinou diváků masivně chválen, hodnocení na ČSFD je ultimátně famózní. Troufám si zaspekulovat, že je to do značné míry způsobeno zejména znatelnou absencí zcela nestupidních filmů na poli sci-fi v poslední době, které je zerodováno záplavami špatných komiksových recyklátů scénáristicky pravděpodobně z dílny umělé inteligence.
Pro znalce předlohy, a to jak knižní, tak filmové, je Duna 2 povedený kousek, který zcela jistě stojí za zhlédnutí, ale očekávané nadšení se u mě přes veškerou snahu úplně nedostavilo. Za připomenutí stojí, že kromě knižní série a celé řady počítačových her se jedná už o čtvrté (!) filmové zpracování. Kromě Lynchovy verze (která je asi jeho jediný neabstraktní film s uchopitelným dějem, který dává alespoň jakýs takýs smysl - dle jeho slov jeho nejhorší dílo), tady máme stopnutou Jodorowského verzi (na základě jejíhož vykradeného vizuálu prakticky vznikly Star Wars, Vetřelec a další perly Hollywoodu), která spatřila světlo světa alespoň v podobě dokumentu o nenatočeném filmu. A pak ještě mou oblíbenou sérii TV filmů z roku 2000, která je sice dlouhá, ale věrně se drží předlohy, vystihuje její originální atmosféru a rozhodně stojí za zhlédnutí, pokud jste aspoň trochu fanoušek.
Villeneuvova Duna kráčí originálnějším směrem, což se mi dařilo nejlépe ocenit při narozeninovím souboji Feyda-Rauthy v aréně na Giedi Primě. Filtr a atmosféra „černého slunce“ spolu s inkoustovými blátivě cákajícími „ohňostroji“ absolutně neměla chybu a troufám si to označit za nejzajímavější pasáž celého filmu.
Zmínit je rozhodně třeba i hlavní vrchol filmu a to útok na Arakén s vlnou obřích červů s písečnou bouří v zádech. Villeneuvovi se povedla opravdu epická podívaná a v tomto bodě splnil očekávání, takže rozhodně palec nahoru.
Epičnost vyniká i ve scénách typu Muad'Dib vs. dav fremenů. „Povedu vás do ráje!“ funguje skvěle.
Spolu s tím je určitě možné i pochválit celkové vizuální pojetí Harkonnenů. Banda plešatců je originální a autentická. Rovněž tak těžcí obrněnci v poušti příjemně revokují styl z původní počítačové hry. Bohužel to se však týká pouze vizuální stránky. Oproti předloze, kde baron Vladimir Harkonnen patřil k elitním intrikánům Vesmíru, je ve filmu tento aspekt redukován téměř do ztracena. Harkonnenové jsou zde primárně tupé hovada a v druhé řadě poctiví úchyláci. Hláška „plány v plánech jiných plánů“, kterou lady Fenringová utrousila na základě nezfetovaného otroka v aréně, zde pak působí oproti komplexnosti předlohy docela směšně a bylo by důstojnější ji možná raději zcela vypustit.
Souvisí to s celkovým pojetím filmu. Tak jako v prvním díle i zde jsou jednotlivé fakta předkládaná diváku v opravdu velice jednoduché a superzpracované podobě tak, aby náhodou nevznikal vůbec žádný prostor pro pochybnosti či snad nedej bože přemýšlení. Mystérium v dnešní době nepotřebujeme, vše je jasné a jednoznačné. Ano Villeneuvovi se povedlo zfilmovat Dunu tak, že film je srozumitelný, komerčně úspěšný a bude se líbit - ale přiznejme si, že zejména těm, kteří předlohu dosud neznají.
Troufám si predikovat, že pokusy přečíst si knihu na základě filmu budou ve velké míře končit zklamáním či neúspěchem - Duna je totiž úplně o něčem jiném! Obsahuje spoustu komplexních a propletených záměrů a filosofických přístupu, zkrátka a dobře věci, které zfilmovat nejdou a nepůjdou.
Osekanost filmu je na některých místech až rušivě znatelná. Například avizovaný testovací přechod Paula přes poušť byl jaksi vystřižen. Hlavním chybějícím aspektem je však ta nejcennější věc na planetě - a to je voda respektive její vzácnost. Zatímco v předloze je hodnota vody jedním z hlavních motivů a řeší se téměř v každé scéně, ve filmu nám to vůbec nepřijde. Když se pak ve fremenském síči objeví obří podzemní nádrž s vodou, místo očekávaného překvapení či šoku se dostaví… vlastně nic zvláštního. Jako relativnímu znalci předlohy mi v takových chvílích výsledné zplytčení filmu už kazilo zážitek znatelně.
Villeneuve Dunu zfilmoval, ostudu předloze neudělal, ale pouze díky velice radikálnímu zploštění včetně osekání dětských postav zřejmě problematických pro mainstreamové publikum. Vztah Paula a Chani je rovněž velice chladný a alespoň trochou romantiky by režisér nemusel až tolik šetřit. Zendaya navíc ve filtršatech vypadá jako úplné prkno, zatímco closeupy na úplá pozadí se zbytečně nešetřilo, my horňáci zde akorát utřem. (Na základě feedbacku zde upřesňuji, že kritikou mám na mysli pouze design filtr šatů, nikoliv fyzické proporce, kterým mi nepřísluší cokoliv vytýkat.)
Největší škodou pak byl závěr filmu, který byl jednak v poslední třetině velice ukvapený a z hlediska dramatičnosti hůře zpracovaný než obyčejná již zmiňovaná úvodní scéna. S blížícím se koncem se výsledný dojem zhoršoval čím dál víc. Před závěrečným soubojem s Feydem Paul slíbí Chani věčnou lásku až do smrti, jen aby vzápětí požádal o ruku princeznu Irulán. Jako sorry Paule, ale tady ses zachoval jako dement. To, že Paul zde fakticky jen následuje model svého otce, který zdaleka nebyl slaboch, co se rozhoduje srdcem, jak prohlásil imperátor, nebylo ve filmu možné ani naznačit.
Samotný imperátor pak celkově nestál za nic, nepůsobil epicky ani majestátně a vlastně spíš pouze jako starý senil zcela ovládaný Bene Gesseritem. Naštěstí to alespoň trochu zachraňovala Irulán.
Finální scéna, kdy naštvaná Chani sedlá červa, aby si zklidnila nerv v pusté pustě, to má být jako co? Díl 3 za další 4 roky? Už teď z toho mám cliffhangover.
