Článek
„Bezva, ještě existují lidé, kterým stojím za to poslat mi retro klasiku,“ říkám si při pohledu na holoubka, který se uvelebil v mé poštovní schránce. Při nynějších cenách poštovní známky si toho člověk musí obzvlášť vážit. Matoucí je ovšem to, že je 14. srpna, za oknem panují úmorná vedra a v kalendáři má svátek Hana. Nejsem Hana, jsem Marie. Že by pisatel odhalil toto tajemství a nemaje zrovna jiné pohlednice, poslal mi vánoční ? Hany nás totiž před nějakou dobou z kalendáře vystrnadily. Myšlenky zběsile krouží a nabízejí další vysvětlení. Možná se pisatel jenom obává, že vzhledem k současných problémům, kterým pošta čelí, by vánoční pohled do Vánoc nedorazil. Nebo jsem se já ocitla v nějaké podivné časové smyčce nebo…
Ale konec konspiracím. Poštovní razítko na rubu hovoří jasně. Odesílací pošta Cheb, datum odeslání 4. 12. 2022. „Kdepak ses asi celou dobu toulala?“ pomyslím si. Pohlednice je totiž téměř netknutá. Asi se o ni celou dobu dobře starali. S pocitem nálezce trosečníkova vzkazu v láhvi a vírou v našeho národního doručovatele si odnáším přání nahoru. Co na tom, že nejsou Vánoce. Hlavně, že na mne nezapomněli.
