Článek
Je teplý červnový večer a já po náročném dni vyrážím s přáteli na pivo do jedné z olomouckých beer garden. Podle očekávání je podnik skoro plný, což na první pohled může vypadat dobře, asi to tady bude super, by leckoho mohlo napadnout. Až na jednu zásadní chybu, personál takový nával lidí přestává zvládat a to zdaleka není tak plno, jak by mohlo být.
V čem je problém? Po rozmluvě s jedním z majitelů se dozvídám, že na směně jsou jen brigádníci, protože kvalifikovaný personál do tohoto provozu, který funguje převážně jen přes léto, údajně nejde sehnat. Majitel mi dál popisuje situaci s tím, že se snažil oslovit i místní školy se zaměřením na gastronomii a nabídnout brigádu studentům vyšších ročníků i absolventům jako gastronomický start do života. Skvělý nápad, říkám si, načež mě provozovatel vyvádí z omylu. Na jeho nabídku ze škol se nikdo neozval. Podle něj školy dostatečně nemotivují studenty k výkonu profese i po jejím dostudování a řemeslu se věnuje jen malá část absolventů.
Zastaralé osnovy podle kterých se učilo v devadesátých letech a v podstatě žádná zmínka a moderních trendech v gastronomii by mohlo být důvodem, proč pro studenty a absolventy není atraktivní pracovat v oboru, doplňuje provozovatel olomoucké beer garden.
Po skončení našeho rozhovoru hledám nabídku brigády do tohoto provozu, kterou nacházím poměrně rychle. V úvodu se dočítám základní a pro většinu lidí velmi podstatnou informaci - plat. Sto padesát korun na hodinu v hrubém. Už mi začíná docházet, proč se brigádníci nehrnou.
Docházím k závěru, že problém je v obou faktorech. Školy nejsou schopny dostatečně připravit a namotivovat studenty do světa gastronomie a zaměstnavatelé nejsou ochotni vynakládat větší částky na výcvik a platy brigádníků. Nemůžeme se tedy divit, že lidi v gastronomii zkrátka nejsou a raději odchází pracovat do firem k pásu nebo do obchodů za kasu, kde dělají podstatně méně hodin za stejné nebo lepší peníze.
