Poslední sbohem

Tim Weaver
Poslední sbohem
Mystery Press 2024

Už to tak vypadá, že jsem spolu s Mystery Press rozjel takový neoficiální projekt, který by se dal opsat jako: lze zapojit čtenáře do rozjeté série, která má za sebou už více než deset dílů? První pokus s knihou Půlnoc opět přichází vyšel na jedničku. Druhou šanci jsem pak dostal s knihou Tima Weavera, jehož jméno jsem sice zaregistroval, ale s jeho knihami se dosud „úspěšně“ míjel. Poslední sbohem je už třináctým příběhem, jehož hrdinou je bývalý novinář a současný soukromý vyšetřovatel David Raker. Otázkou před otevřením knihy tak bylo, zda si k němu jako prvočtenář dokážu najít cestu.

Fiona Murphyová se nenápadně a bez jediného slova vykradla z vlastního domu, když byly její dceři Fioně tři roky a jejímu nejmladšímu synovi dokonce jen osmnáct měsíců. Nezanechala po sobě jedinou stopu a dokonale ze života své rodiny zmizela. Skoro po čtyřiceti letech se pak právě Fiona obrátí na soukromého vyšetřovatele Davida Rakera, aby se pokusil vypátrat, co se za zmizením její matky skrývá. Myslí si totiž, že kondolenční lístky, které dostala po smrti svého otce a obou bratrů psala právě ona – proč by o sobě po takové době dávala vědět a proč takovým způsobem?

Pro Davida Rakera je to od počátku neobvyklý případ, protože obvykle pátrá po pohřešovaných, o nichž má od jejích blízkých informace z první ruky. V případě Fiony je to však jinak. Přestože se jedná o matku jeho klientky, má jen zprostředkované, mlhavé vzpomínky, útlý vyšetřovací spis a rok, od kterého se může odrazit. Nejen ona totiž zmizela ve stejném roce, kdy v ulicích spartakiádní Prahy řádil Jiří Straka, což je podobnost zcela jistě náhodná.

Přestože toho David Raker pro své vyšetřování nemá zpočátku mnoho, dostává se záhy k prvním informacím, které mu pomůžou ukázat cestu kudy dál. A tohle je první dobrá zpráva pro čtenáře. Tim Weaver totiž pro svého hrdinu netahá stopy jen tak z klobouku, ale dokáže srozumitelně a uvěřitelně vynášet na světlo střípky minulosti, které postupně, i když někdy jen zdánlivě, tvoří obraz starých událostí. A čím hlouběji do historie se noří, tím větší a nebezpečnější příběh se před ním zjevuje. A to je další dobrá zpráva, protože autor dokáže ve čtenáři skutečně vyvolat strach o Davidův osud. Raker totiž není žádný noirový bouchač, ale je to chlapík, který si dokáže dát dvě a dvě dohromady a o věci analyticky uvažovat.

Navíc je David Raker ten typ hrdiny, který vždy stojí na té správné straně, ale rozhodně neváhá trochu překročit hranice, aby ta správná strana mohla mít navrch. Navíc nemá problém s tím si trochu platná pravidla přizpůsobit a zákony lehounce obcházet. Vše ale dělá jen proto, aby pomohl obětem pohřešování. Realita aktuálního právního světa už je prostě taková, že liliově čistý Mirek Dušín v ní má jen pramalou šanci na úspěch. V druhé linii tak Rakera dostihne jeho vlastní minulost, protože v rámci boje za správnou věc jistá pravidla překročil až příliš. Příběh se tak netočí jen kolem pátrání po zmizelé ženě, ale i snaze dostat Rakera za mříže.

Přestože se celá kniha odehrává doslova v řádu pár dní, nepracuje Tim Weaver jen s jednou kontinuální časovou linkou, ale několikrát se vrátí k událostem, které se už v rámci pátrání odehrály dříve a několikrát se pak vrátí i do roku, kdy to všechno začalo, i dál do minulosti. Čtení tak rozhodně vyžaduje jistou dávku pozornosti, za kterou bude ale každý čtenář odměněn skvělým příběhem. Mne osobně si autor zcela získal už po prvních padesáti stranách. Plně mi vyhovoval jeho styl krátkých kapitol, kdy snad na konci každé z nich utrousí poznámku, která naznačí věci příští, nebo jen zlehka nakopne čtenářovu zvědavost.

Poslední sbohem je po dlouhé době první kniha, která mne neustále nutila predikovat vývoj dalších událostí a napovídat jejím hrdinům, jak by se měli zachovat na dalších stránkách. Svým způsobem mne tak Tim Weaver vtáhl do hry víc než jen jako prostého čtenáře. To, že se příběh ubíral většinou jinou cestou, je celkem jasné. Navíc dokáže autor vytáhnout překvapivé události i několik nečekaných zvratů. Občas jsem koukal jako ten příslovečný puk v bráně, když už bylo to mistrovství.

Pokud se nějaká série dopracovala už ke třináctému vydanému svazku, je jasné, že si svou čtenářskou obec našla. Pro nové čtenáře, stejně jako v mém případě, se předchozí příběh objevuje jen hodně okrajově a jeho neznalost absolutně ničemu neškodí. Takže i na podruhé se průnik do již rozjeté série vydařil. Poslední sbohem lze doporučit všem čtenářům, jimž bude sympatický vyšetřovatel, který má své limity a ví o nich, nebo kterým vyhovuje jistá roztříštěnost děje daná několika časovými rovinami příběhu, protože v tomto případě drží vše pevně pohromadě, a to, jak vše autor nakonec dá do kupy, je skoro až geniální. Takže se rozhodně nezbývá těšit na další Rakerův případ.

Rebece byly tři roky, když se její matka Fiona jednoho dne nenápadně vytratila ze dveří a už se nikdy neukázala. Rodina o ní neslyšela skoro čtyřicet let. Po bratrově pohřbu však Rebeka obdrží nepodepsané kondolenční přání. Neví, jestli ho poslala její matka… ale něco jí říká, že ano.

Rebeka se rozhodne zjistit, co se před lety s Fionou stalo, proč tak náhle opustila své děti a proč se s nimi už nikdy nepokusila spojit. Obrátí se proto na soukromého vyšetřovatele Davida Rakera. Ten souhlasí, že jí pomůže, přestože je to pro něj v mnoha ohledech neobvyklý případ. Čím víc ale rozplétá vlákna celé hádanky, tím detailněji se před ním skládá příběh plný tajemství, bolesti, ztráty a smrti. A netvor, který ho začal psát, ještě zdaleka neřekl poslední slovo.

Démoni Fioniny minulosti jsou až příliš živí, a aby toho nebylo málo, musí se David popasovat s kostlivci z vlastní skříně. Takovými, kteří by ho mohli poslat za mříže… nebo rovnou do hrobu.

Vydáno: 2024, Mystery Press
Originální název: The Last Goodbye , 2023
Překlad: Alžběta Lexová
Počet stran: 504
Autor obálky: Jan Matoška
Vazba knihy: pevná / vázaná s přebalem
Forma: kniha
ISBN: 978-80-7588-613-2

Další recenze a ukázky z knih najdete na: Henryweb.cz (Henry's SF&F web)