Článek
Kristina M. Waagnerová
Zlatá grai – Kniha I.
Host 2024
Zlatá grai se mi dostala do ruky díky náklonosti paní Fortuny a jedné soutěže na nejmenované sociální platformě. I když je fakt, že jsem po knize už nějakou dobu pokukoval. Takhle jsem jí alespoň získal i s věnováním. I když jeho část … vítej mezi divoženkami! Už na tebe čekáme … vyzněla trošku zlověstně. Ale kdopak by se vlka bál.
V úvodu zastihneme Ignis, která navzdory svému „požehnanému“ stavu prchá před Tereborem Hromokrálem. Den se pomalu mění v noc a Ignis díky tomu narazí na tvory Temnoty sarrei, aby se vzápětí na scéně objevili i tvorové Světla jorrei, odvěcí nepřátelé. Příslušníci ani jedné z ras však dívku před blížícím se Hromokrálem neochrání, a to se stane osudným celé Aithře, kde se změní podmínky pro život všech jejích ras.
A to se stane během třináctistránkovému prologu, který rozhodně nakopne čtenářovu zvědavost. Prolog je často jen takové nahození a jeho děj v průběhu čtení většinou zapomenu, ale tenhle prolog má zatracenou sílu. Jeho dopad si uvědomujete s každou přečtenou stránkou.
Řečeno sportovní terminologií, výkop se povedl na jedničku a v prvních kapitolách pokračuje hra na výbornou. Autorka seznamuje čtenáře se svým světem a činí to hezky ponenáhlu. Odkrývá před ním neskutečně propracované univerzum světa Světla, později i Stínu a Temnoty.
Ačkoli se zástupci jorrei v úvodu snesli na zem se zašustěním bělostných křídel, v zářících stříbrných plátových zbrojích, k představě našich pozemských andělů mají hodně daleko. Jejich jorreiská říše je svázaná množství pravidel a tradic, které jsou dodržovány až s fanatickou pečlivostí. Každý má v tomto světě své pevně dané místo, i když chlapci ho díky chrámovému rituálu mají šanci změnit. Povolaných je však čím dál tím méně. A tak namísto boje s temnými sarrei, je Arachrystská říše plná intrik a vzájemné nenávisti.
A v tuto chvíli vstupuje do děje dívka ze Stínu, která je nadaná neuvěřitelnou obratností, rychlostí a reflexy. Dívka, která je předurčena stát se divoženkou. A mezi divoženkami je autorka víc než doma. Ve chvíli, kdy se děj ubírá více divoženským směrem, je z každé stránky a kapitoly cítit, že přesně tohle chtěla Kristina Waagnerová psát. Se svou hrdinkou se vůbec nemazlí, ale narýsuje jí celkem přímočarou cestu. Dokáže ale i v nejnapínavějším okamžiku přerušit dějovou linku a vrátit se časem zpět. Navíc přidává další vrstvu svého příběhu, když se spolu s jinými hrdiny ocitáme ve Stínu, který překvapivě není jen tou šedivou krajinou, jak jí vnímají namyšlení jorrei.
Po polovině knihy totiž bere přímočarost děje za své a začne se hezky zamotávat. Prostor dostává vyprávění z více stran a čtenář tak má možnost nahlédnout na stejné věci očima několika postav, což ději rozhodně prospívá.
Zlatá grai představuje fantasy svět postavený na poměrně originálních základech, ale ne vše je vyladěné k dokonalosti. Alespoň dle mého názoru. Dost mi zakopávaly oči o výrazy, které v takto nastaveném světě asi nemají, co dělat. První mě trochu zarazil parakotoul nebo spánková deprivace a výraz dostupná zdravotní péče bych asi také nepoužil. Občas trochu selže faktografie, kdy třeba na dvaceti čtverečních mílích je hrádek, pět vesnic a rozlehlé pastviny. Tady sice tuším vlastní neznalost, ale kterou velkou cévu pak můžete zasáhnout v obličeji, aby se vám valila krev přes nos do úst?
Jasně, pro většinu čtenářů jsou tohle podružné detaily, nad kterými se ani nepozastaví, ale já jsem na tohle holt pes.
À propos, když už jsem u toho psa. Je to jedno z kouzel nechtěného u jmen některé z postav. Hlavní záporák Daimón ma totiž takřka stejné jméno jako psí rasa z marsovských románů Ondřeje Neffa. A pokaždé, když se v ději objevila divoženka jménem Barbarella, viděl jsem před sebou spoře oděnou Jane Fondu ze stejnojmenného filmu, což mladším čtenářkám nemusí říct vůbec nic.
Abych to shrnul. Přes těch několik výhrad je Zlatá grai román s neskutečně propracovaným světem i pravidly a zákonitostmi, i když mi některé ne úplně sedly. Rozhodně se na pěti stovkách stran nemusíte bát nudy a díky autorce budete několikrát příjemně překvapení nově objevenou vrstvou příběhu, stejně tak závěrem, který nedopal tak, jak se po dlouhou dobu jevilo. Takže další plus pro Kristinu Waagneorvou a nezbývá než se přesvědčit, jakým směrem se příběh vydal v knize Dotek Viatáru.
Hodnocení: 80%
Anotace:
První díl epické fantasy série z pera nové naděje české fantastiky. Královnu divoženek Ymiru považuje většina válečníků za nepředvídatelného šílence, stejně jako její divoké následovnice. Bojovat, krvácet, žít — a bezpodmínečně to milovat! A teď má Ymira novou divokou kartu, Arachné Isarell. Dívka, která pochází ze staré rasy grai, dokázala dva roky přežít v nehostinné krajině Stínu s jediným cílem — aby se mohla ke královně divoženek připojit a pod jejím velením se stát nejnebezpečnější zbraní Aithry.
Proti nim stojí jeden z nejslibnějších dědiců andělské rasy — princ Daimón, v jehož službách se nachází i mladý Bastien Demnogonis.
Isarell i Bastien se stávají loutkami v nebezpečné hře bezohledných intrikánů. Ve hře, na jejímž konci buď stanou jako vítězové, nebo při ní položí vlastní život. Ve světě, který ovládají zářiví jorrei, po lesích se prohánějí krvelační sarrei a mezi lidskými kmeny se probouzejí staré síly, totiž není místo pro slabé.
Zlatá grai je úvodem strhující fantasy série, jež vás polapí a nepustí, dokud jí neprotančíte až na poslední stranu.
Informace:
Vydáno: 2024, Host Brno
Počet stran: 567
Obálka: Petr Štich
Jazyk vydání: český
Forma: klasická kniha
Vazba: pevná s přebalem
ISBN: 978-80-275-2211-8
Další recenze a ukázky z knih najdete na: Henryweb.cz (Henry's SF&F web)
