Co je lepší než jeden pes? Dva psi!

Když odešel do psího nebe Denyk, bylo jasné, že si pořídíme nového pejska. Život bez pejska je totiž šedivý a prázdný. Představte si například, že po práci přijdete domů, a manželka vám zavolá, že přijde až večer. Jakou máte variantu? Pustit si telku nebo rádio? Ale když máte pejsky, není o zábavu nouze. Jednak si vás chtějí užít, tak vám do klína neustále nosí nějaké věci, nejčastěji balónky, a občas vás drcnou do nohy měkkým čumákem s výrazem v očích - pojď si hrát. Tomu opakovanému drncání říkáme s manželkou „razítkování“. Pes také razítkuje, aby si řekl, že chce jít ven. Se psem si prostě užijete spoustu zábavy, doma i venku.

Proto jsme si s manželkou Ájou pořídili po Denykovi bišonka Buddyho. Když nám ho dovezli, měl tři měsíce a nebyl větší jak pantofel. Voněl miminkem a pořád spal. Byl to pejsek manželky, protože si ho sama vybrala u své kolegyně.

Po roce mi Ája povídá: „hele, mně se zdá, že ten můj pes je spíš tvůj. Pořád se motá kolem tvých nohou, leží u tebe na sedačce… Co bys řekl, kdybych si pořídila dalšího psa, jen pro sebe?“ „Proč ne,“ odvětím, „lepší než jeden pes jsou dva psi. Aspoň si budou spolu hrát, když budeme jezdit někde po nákupech“. Tak se stalo, že do rodiny přibyl havanský psík Barry.

Uplynul další rok, Buddymu jsou dva, Barry má něco přes rok, a manželka včera opět povídá: „Mně se zdá, že ti psi jsou tvoji. Oni mne akorát vítají když přijdu z práce, ale jinak jsou pořád u tebe.“ „No vidíš,“ říkám, „nezbývá ti než si pořídit dalšího.“ (Jenže to by si pak na mne zvykl i ten třetí, čtvrtý, pátý pes, protože jsem v důchodu).

Jak říkám, s pejsky (i s manželkou) je legrace. Ale občas se najdou situace, kdy by člověka chytil šlak. Ze psů, aby bylo jasno. Nedávno jsem si třeba koupil nový noťas. Barryho okamžitě napadlo, že bych neměl tak často brouzdat po internetu, ale raději se věnovat jeho psí maličkosti. A aby si to pojistil, rozkousal mi šňůru od napájecího trafa. Škoda za tisícovku.

Za měsíc našla manželka své drahé brýle na čtení pod postelí. Opět se vyznamenal Barry. Škoda za 8 000. A proč píšu tento článek? Protože jsem se právě vrátil z nákupu a našel jsem v jeho skrýši tohle:

Rozkousanou flešku s microsd za 1 500 Kč.

Suma sumárum, tři psí „škodné události“a celková škoda jen za pouhý rok je přes deset tisíc. Tedy o něco víc, než byla pořizovací cena Barryka. Ale jak bych se na něj mohl zlobit, na takového miláčka?

Ještě, že staršímu Buddymu stačí jen miska s žrádlem, a nemá podobné chutě jako Barry. Jinak bych snad musel znovu do práce. A co vy, pejskaři? Pochlubte se, na čem si „pochutnali“ vaši miláčci?