Článek
Nemusíme ale až tak zacházet do dávné minulosti. Stejnými otázkami se zabývají i současní vědci. Jistě se nebudeme přít o to, zda cosi jako „lidská duše“ existuje. Dobře, někdo duši bude říkat vědomí, ale nebazírujme na slovíčkách. Proto můžeme rovnou přejít k první otázce.
Otázka první: co je duše a kde v lidském těle sídlí?
Vraťme se k velkým myslitelům z úvodu článku. Tak třeba řecký filosof Platón, který je považován za jednoho z nejvýznamnějších a nejvlivnějších myslitelů vůbec, vyznával myšlenku „nesmrtelné duše“. Tvrdil, že pouze a jedině v duši se nachází skutečná osobnost člověka, ona podstata, která přežívá fyzickou smrt. Samotné tělo je jen jakýmsi přídavkem duše, který je formován duší a skrze nějž se duše může projevovat. Myslitel říká, že duše si může stanovit správný cíl, avšak ještě to neznamená, že tohoto správného cíle dojde.
Duše člověka podle Platóna nemá počátek ani konec. Je neviditelná a nesmrtelná a patří do oblasti idejí. Lidská duše v jeho pojetí má celkem tři části, myšlení, vůli a žádostivost. Podle jeho představy má myšlení své sídlo v hlavě, vůle v hrudi a žádostivost v podbřišku. Dále říká, že svou podstatnou je lidská duše stejná jako duše světa. Všechno naše poznání je jen vzpomínkou na to, co duše vnímala v předchozích stavech a vtěleních.
Aristoteles přisuzuje duši všemu živému jako jeho „formu“ (eidos) Rozlišuje duši vegetativní (rostliny), vnímavou (živočichové) a rozumnou (člověk). Jen rozumná duše je však nesmrtelná. Duše je, podle něj, „principem života“. Aristoteles umisťuje lidskou (rozumnou) duši do srdce, jak o tom píše ve svém díle „O duši“.
Epikúros na rozdíl od Platóna a Aristotela nepovažoval lidskou duši za nesmrtelnou. Bohové se podle něj o svět a osud člověka nezajímají, člověk si musí smysl života najít a uskutečňovat sám. Jeho filozofie je tedy protikladem filosofie platónské: je soustředěna na smyslově vnímaný svět běžné zkušenosti, odmítá nauku o idejích i nesmrtelnost duše.
Všichni tři velikáni jen mohli snít o technických vymoženostech dnešní doby. Elektronových mikroskopech, supervýkonných počítačích, atd. Někteří současní vědci se - s využitím technických prostředků - domnívají, že duši představují tzv. „mikrotubuly“, tj. vláknité válcovité struktury mozkových buněk.
Otázka druhá: kolik váží lidská duše?
V minulosti byly konány pokusy o zvážení lidské duše. Nejznámější z nich byl pokus jistého amerického lékaře Duncana Macdougalla, který byl přesvědčen o hmotné podstatě lidské duše. Tvrdil, že pokud duše opustí v okamžiku smrti lidské tělo, musí se to projevit na úbytku jeho hmotnosti. Za tím účelem provedl experimenty s několika umírajícími pacienty.
Nechal sestrojit obří váhy, na něž se vešla celá postel. Vážily údajně s přesností ± 5,6 gramu. Poté přesvědčil šest umírajících pacientů, aby je mohl, až se přiblíží jejich poslední hodinka, na tuto postel uložit. Během roku 1906 všech šest pacientů zemřelo a Macdougall s kolegy při tom bedlivě sledovali ručičku vah. V průměru pacienti po úmrtí ztráceli na své váze 21 gramů.
„Experimentálně jsme ukázali, že v okamžiku smrti lidské tělo opouští substance, kterou je možno zvážit!“ napsal tehdy Macdougall triumfálně.
Jenže moderní vědci jeho závěry odmítli. Osobně se nedivím. Ne snad, že bych uznal jejich argumenty, ale jednoduše proto, že podle mne je lidská duše něco jako energie, vlnění, vibrace, váhově neměřitelná. Zkuste zvážit sluneční paprsek, který vám ráno dopadá do pokoje!
Otázka třetí: kde se nachází duše po smrti člověka?
Podle Platóna se lidská duše po smrti lidského jedince vrací do světa idejí. V něm čeká na jakousi „reinkarnaci“, před kterou se očišťuje, připravuje se tak na své znovuzrození. Aristoteles otázku duše po smrti vůbec neřeší, jen naznačuje, že asi někde přetrvává. Epikuros – na rozdíl od nich – tvrdí, že smrt těla znamená i smrt duše, a tudíž strach ze smrti je zbytečný.
Podle některých soudobých vědců, se naše duše rozplyne ve vesmíru. Jakým způsobem? Mikrotubuly po smrti biologického organismu sice ztratí svůj kvantový stav, ale jejich kvantová informace se neztrácí.
Já osobně mám v otázce existence duše po smrti jasno, a pro každého, kdo by se mne zeptal na názor, mám připravenou odpověď. Opáčím: „Hele, umíš si představit, kde končí náš vesmír? Ne? Tak vidíš. Když si neumíš představit nekonečnost vesmíru, tak všechno, všechno na světě, jako je třeba i ta nesmrtelnost duše, může být možné. Naše duše se neustále vrací na zem, aby tu splnily nevyřešené úkoly z dřívějších životů, Vyvrať mi, že ne.“
Anketa
Zdroje:
WIKIPEDIE
