Článek
Ikonologie rozeznává 3 hlavní styly rozložení ikon na ploše. Podle nich například nezadaní jedinci jednoznačně poznají, jakého partnera si hodlají vzít, případně jaký typ člověka vám v práci dělá šéfa.
Mám vypozorováno, že lidé, kteří na ploše nemají vůbec nic (možná tak fotku svého psa nebo kočky ve 4K), patří mezi tzv. „vytěsněné minimalisty“. Jsou to lidé, kteří dosáhli „digitálního osvícení“, ale je také možné, že všechno podstatné schovávají v jedné složce s názvem „Plocha 2“, kterou si vytvořili před pěti lety a teď se ji bojí otevřít, aby na ně nevyskočil nějaký bubák. V reálném životě tito lidé uklízejí tak, že všechno nahází do skříně těsně předtím, než jim zazvoní návštěva u dveří.
U některých lidí plocha může zase připomínat „digitální Tetris“. Jednotlivé ikony mají krásně vyrovnané do dokonalých bloků podle barev, abecedy nebo podle symetrie. Většinou si je takhle skládají lidé, kteří si v restauraci srovnávají příbory podle pravítka. Problém nastane, když se jim náhodou jedna ikona posune o milimetr vedle. Pak takoví „digitální puntičkáři“ dostávají tik do levého oka nebo přímo mrtvici. (Můj případ)
Plocha může – do třetice - také připomínat „skladiště zapomnění“. To je tehdy, když je tak plná, že přes množství ikon není vidět ani kousíček tapety. Takovou plochu mívají zpravidla „digitální bohémové“ - jejich pracovní stůl v realitě vypadá jako kdyby se po něm prohnalo tornádo. Bohémové (někdo by řekl „bordeláři“) ale vždy přesně ví, co kde leží. Do této kategorie patří - kupodivu - také vysoce postavení manažeři.
Do které z těchto tří skupin patříte vy? K „vytěsněným minimalistům“, k „digitálním puntičkářům“ nebo „digitálním bohémům“? Hlasujte v anketě!
