Článek
Dlouhá desetiletí byl příběh Julia Fučíka, bezesporu jedné z největších „komunistických ikon“, který za 2. světové války pracoval v ilegalitě v protinacistickém odboji, zahalen do komunistické propagandy. Díky zpřístupnění archivů gestapa a vydání kompletní, necenzurované verze Reportáže psané na oprátce v roce 1995 historici nabídli objektivnější pohled zbavený jak komunistického, tak posametového ideologického nánosu.
Komunistická propaganda po druhé světové válce vytvořila z Fučíka nedotknutelnou modlu - superhrdinu, který i přes brutální mučení neřekl gestapu vůbec nic. Pravda je taková, že Fučík byl po svém zatčení v dubnu 1942 podroben strašlivému mučení, aniž by cokoli na kohokoliv prozradil. Při dalších výsleších si poměrně rychle uvědomil, že pokud bude jen mlčet, že ho gestapo ubije k smrti. Přistoupil proto k něčemu, co nazval „vysokou hrou“. Rozhodl se, že začne s gestapem mluvit, aby získal čas a současně si ulevil od nelidského mučení. Také doufal, že se mu podaří vyšetřovatele svést na falešnou stopu.
Ve svých výpovědích proto jmenoval pouze ty osoby, o kterých věděl, že už buď emigrovali, nebo jsou mrtví. Rovněž potvrzoval informace o lidech, kteří už byli zatčeni a jejichž zapojení do odboje už gestapo stejně znalo. Vymýšlel si krycí jména nebo zveličoval role lidí, kterým už nehrozilo nebezpečí. Fučík nikdy nezradil své spolupracovníky úmyslně. Jeho cílem bylo gestapo zdržet a zmást.
Bohužel, při své „vysoké hře“ se pohyboval na velmi tenkém ledě: některé střípky informací, které Fučík poskytl v domnění, že jsou neškodné, zapadly vyšetřovatelům gestapa do mozaiky a přispěly k odhalení nebo usvědčení některých dalších odbojářů.
Julius Fučík nebyl žádný komiksový hrdina, který by pod ranami bičem zatvrzele mlčel, jak tvrdila poválečná propaganda. Byl to člověk z masa a kostí, ale rozhodně nebyl zrádcem nebo konfidentem, jak se mu snažili připsat někteří radikální kritici po revoluci v roce 1989.
Byl to statečný člověk a odbojář, který se v extrémní a bezvýchodné situaci tváří v tvář brutální mašinérii gestapa pokusil o riskantní hru. Snažil se své trýznitele přechytračit. V něčem uspěl a zachránil životy, v něčem ho naopak zkušené a analyticky zdatné gestapo vymanévrovalo. V každém případě si zaslouží naši úctu.
Julius Fučík strávil ve vězení po svém zatčení gestapem přibližně 16 a půl měsíce. Nacisté ho dopadli 24. dubna 1942 v Praze. V pražské věznici na Pankráci byl držen více než rok. Zde také na motácích sepsal svou slavnou Reportáž psanou na oprátce. V červnu 1943 byl převezen do Německa. 5. srpna 1943 ho Lidový soudní dvůr v Berlíně odsoudil k trestu smrti.
8. září 1943 byl čtyřicetiletý Julius Fučík v berlínské věznici Plötzensee popraven.
Julius Fučík ve Střední Asii (1925 - 1935)
Anketa
Zdroje:
