Článek
Bitva podle zápisů v pamětních knihách tamějších far skýtala obraz posledního soudu. Vítězství u Austerlitzu pokládal Napoleon za jedno ze svých nejslavnějších, a tak není divu, že až do konce svého života vzpomínal na „východ Slavkovského slunce“, které mu ozářilo cestu k jeho vítězství.
Průběh samotné bitvy je dobře zdokumentován, avšak jednou z věcí, které s ní bezprostředně souvisí, věcí doposud nevysvětlenou a tajemnou, je záhada „ztraceného slavkovského pokladu“.
Nebylo ještě ani poledne, když Pratecká výšina, nejdůležitější místo bitvy, byla v rukou Francouzů.
Vojska spojenců, tedy Rakouska a Ruska, byla pronásledována příslušníky Velké armády a zděšeně prchala na severovýchod k Slavkovu. Je až s podivem, jak v tomto zmatku mohli příslušníci Preobraženského pluku najít několik hodin k zakopání armádního žoldu, který byl tvořen šesti sudy zlata a stejným množstvím sudů se stříbrem.
Aby se naložené sudy brzy nestaly kořistí nepřítele, rozhodl gardový důstojník Udom o jejich zakopání a uložil padesáti mužům pluku, aby tak neprodleně učinili, a to „v prostoru mezi třemi moravskými obcemi, nalézajícími se v centru válečného pole, na místo u břehu říčky, z něhož bylo možno dojít do každé z uvedených obcí asi za půl hodiny“.
Tomuto místu byl tedy svěřen na moravské půdě náklad ruských a rakouských zlaťáků, a každý sud byl zakopán do jámy hluboké několik metrů. Tak o tom před úřady vypověděl člen pluku a účastník zakopávání pokladu Josef Andrcovskij, který rok po bitvě přišel tajně na Moravu, aby zde poklad hledal.
Říká se ale, že ve skutečnosti žádný svědek zakopávání pokladu tehdy nepřežil, protože ti co jej zakopávali, byli postříleni druhou četou na jiném místě, aby už nikdy nepromluvili..
Zdá se, že je nemožné, aby s tak přesným popisem místa uložení pokladu a s možnostmi, které nabízí dnešní technika, byl slavkovský poklad navždy ztracen.
Ačkoliv se v popsané oblasti nalézá mnoho menších říček a potoků (Říčka, Roketnice, Tvaroženský potok, Pracký potok, Romza, Rakovec, Vážanský potok a Litava), s ohledem na “ půl hodiny chůze" vyhovuje popisu pouze jedno jediné místo.
Otázkou ale je, zda ho hledat, a zda by přinesl svému objeviteli štěstí. Přeci jen, peníze byly určeny vojákům, a ne lidem s novodobou hledací technikou.
Patřily vojákům, z nichž mnozí padli v boji. A tak by měl asi zůstat s nimi navždy pohřben v moravské půdě
Zdroj: vlastní autorský článek (https://mojebrno.jecool.net/inka–brno-dalsi-zajimavosti-bitva-tri-cisaru-1805.html)
a http://pokladypodnami.cz/498/
