Článek
V době, kdy na východní hranici Unie zuří plnohodnotný vojenský konflikt a jižní křídlo čelí nepřetržitému migračnímu tlaku, se nabízí zásadní otázka: Jak je možné, že rozpočet EU připomíná spíše dotační fond pro zemědělce než nástroj ke garantování bezpečnosti? Není Muskovo „Wow“ nad takovým rozpočtem zcela na místě?
Příspěvek na síti X
Odpověď leží v historii. Společná zemědělská politika vznikla už v roce 1962. Válečnými útrapami traumatizovaná Evropa měla tehdy jasnou prioritu: zajistit dostatek jídla, stabilizovat ceny a provždy zabránit hladomoru. Obrana se do zakládajících smluv naopak plně nedostala - garanci nad evropskou bezpečností po druhé světové válce převzalo NATO.
Klíčový rozdíl spočívá v rozdělení kompetencí: Zemědělství spravuje a financuje primárně Unie jako celek. Obrana a bezpečnost zůstávají naopak v rukou jednotlivých členských států.
Ono zdánlivě trpasličí číslo 1,2 % v unijním rozpočtu proto reprezentuje pouze společné výzkumné a koordinační projekty, nikoli celkové armádní výdaje evropských zemí. Podobně je tomu u migrace - agentura Frontex a ochrana hranic sice dostávají 2 %, avšak samotnou fyzickou ostrahu platí a provádějí národní policie a armády.
Kdyby šéf Tesly či SpaceX znal tyto hlubší souvislosti, jeho „Wow“ by dost možná patřilo úplně jinému číslu: 7 % rozpočtu, které spolkne samotná administrace EU.
Pro rok 2026 jde o 13,31 miliardy EUR (v přepočtu přibližně 332 až 335 miliard korun). A to už je částka, nad kterou zůstává rozum stát.
