Článek
Nejdřív pár slov o samotném Jeseníku. Slezské městečko Jeseník leží zhruba 70 km severně od Olomouce a před 2. světovou válkou bylo součástí Sudet s převážně německým obyvatelstvem.

Pohled na Jeseník od kostelíku sv. Anny na Křížovém vrchu
Městem protékají potok Bělá a Staříč, které se v roce 1997 a 2024 postaraly o značnou devastaci části města vlivem ničivých povodní. V roce 2024 se voda dokonce dostala až na hlavní náměstí a vyplavila zde některé obchody. Na Zámeckém náměstí v centru Jeseníku se nachází vodní tvrz, jedna z mála zachovaných středověkých staveb toho druhu v České republice.

Masarykovo náměstí -povodeň v roce 2024 zatopila náměstí do výšky půl metru

unikátní středověká vodní tvrz, dnes muzeum
Jeseník nejvíce proslavily vodní lázně (Lázně Jeseník), které byly svého času prvními lázněmi v rakouském císařství a vůbec první na celém světě. Jejich zakladatel, kterému se říkalo „vodní doktor“ Vincenz Priessnitz, prosazoval léčbu prací, čerstvým vzduchem a čistou horskou vodou. Musel si ale takové lázně vybojovat, mnozí ho totiž osočovali ze spojenectví s ďáblem. Do lázní jezdí každý rok více návštěvníků než je počet obyvatel města (18 000 návštěvníků vs 11 000 obyvatel).

Sousoší Vinzenze Priessnitze v Jeseníku

Lázně Jeseník
Jeseník je rovněž známý křížovou cestou vedoucí od Anglického pramene do strmého kopce lesní cestou ke kostelíku sv. Anny na Křížovém vrchu, a úžasnou rozhlednou Zlatý chlum, ze které jsou překrásné výhledy na 18 km vzdálenou nejvyšší horu Hrubého Jeseníku Praděd (1 491 m. n. m), na Smrk (1 127 m. n. m) v Rychlebských horách, nebo na Keprník (1 423 m. n. m) a Šerák (1 354 m. n. m), obě poslední hory patří také do Hrubého Jeseníku.

Křížová cesta ke kostelíku sv Anny

Zlatý chlum

Pohled na Praděd

Jesenicko
Na Jesenicku se říká: „Koho Bůh miluje, tomu dovolí žít v Jeseníkách“. Ale neplatilo to vždycky a pro všechny, zvlášť ne v 17. století, kdy se tu odehrávaly děsivé čarodějnické procesy, největší na našem území. Jen v Jeseníku si vyžádaly přes 100 obětí.
Po Jeseníku následovaly další procesy na Šumpersku a Velkých Losinách. První proces v Jeseníku se konal v roce 1622 a poslední v roce 1684. Většinou byly iniciovány přímo jesenickými měšťany, ale někdy i zástupci niského biskupa.

Jeseník
„Byla jsem k čarodějnictví svedena svou matkou, na vidlích jsem vyletěla komínem a pak jsem vyjížděla na pastvinu, kde jsem podle čarodějnických obyčejů tančila, žrala a chlastala“ (Z výpovědi obviněné Rosiny Stenzlové)
Hrůzná vlna tažení proti čarodějnicím se nevyhnula ani slezskému knížectví, jehož součástí bylo v té době i Jesenicko. K útrapám třicetileté války přibylo další neštěstí: kdokoliv mohl být označen za pomocníka ďábla a pohnán před inkviziční soud.
První vlna slezských čarodějnických procesů začala roku 1622 právě ve městě Jeseníku případem manželky městského pastýře Mikuláše Schmieda Barbory. Z čarodějnictví ji obvinil na smrtelné posteli její vlastní manžel. Již druhého dne, 28. června stála obžalovaná před inkvizitory. Nešťastná žena při mučení jmenovala další pět žen, jež měly obcovat s ďáblem. Také ony udávaly další oběti, většinou příbuzné. Z Jeseníku se vlna rozšířila do České Vsi, Lipové, mezi vyšetřovanými byla i žena z Horního Údolí. Celkem bylo vyšetřováno 35 osob.
2. etapa v letech 1636 až 1648 postihla především Nisu v dnešním Polsku a Zlaté Hory. Hlavní roli v procesech s čaroději a čarodějnicemi nehrály pouze pověry o černé magii, víra v čarodějné léčivé naopak škodlivé prostředky, důležitý byl i finanční profit. Náklady spojené s vězněním, mučením a s popravou totiž nesli sami obžalovaní. V čele inkvizitorů stál biskupský prokurátor z Nisy Dr. Martin Lorenz.
Nejstrašnější byla třetí vlna v letech 1651 až 1652 především v Jeseníku. K „trestu upálením“ bylo v krátké době odsouzeno 54 osob, opět hlavně zámožných žen. V okolí Jeseníku padlo za oběť procesů v oněch dvou letech 109 osob. Poslední tři rozsudky slezských čarodějnických procesů padly v letech 1683 až 1684 v Domašově. Souhrnný počet obětí v niském knížectví se odhaduje na 250.
Na místě popraviště byl v 60. letech 20. století postaven památník v podobě plamenů, v nichž nesmyslně zahynuly stovky lidí. Strach a víra v čarodějnické kejkle v obyčejných lidech však přetrvávaly po staletí. Ještě v roce 1822 bylo Vincenzi Priessnitzovi úředně zakázáno používat houbu k omývání, protože „… budí veřejné pohoršení, poněvadž obecný lid věří , že je očarována“.

Obyvatelé Jeseníku to v historii neměli často lehké, ani v 20. století …(pamětní deska na budově místního vlakového nádraží)
Anketa
Zdroje:
Velké Losiny https://cs.wikipedia.org/wiki/Velk%C3%A9_Losiny
Čarodějnické procesy ve Slezsku https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Carod%C4%9Bjnick%C3%A9_procesy_ve_Slezsku
Povodně 2024 https://www.novinky.cz/clanek/domaci-foto-neuveritelne-srovnani-jesenicka-dva-mesice-po-povodnich-40495213
místní informační cedule u památníku čarodějnických procesů v Jeseníku