Článek
Když v roce 1951 dorazil Jiřině Štěpničkové dopis od emigrovaného režiséra Františka Čápa s nabídkou lukrativních rolí v západním Německu, věřila, že jde o novou šanci. Ve skutečnosti šlo o cynickou past Státní bezpečnosti.
Jiřina Štěpničková vytrvale odmítala spolupracovat s režimem i tajnou policií. Byla politicky „nespolehlivá“ a zároveň patřila mezi nejoblíbenější prvorepublikové hvězdy. StB potřebovala záminku, jak ji definitivně odstranit z veřejného života. Režim se v 50. letech současně zbavoval oblíbených prvorepublikových tváří a „uvolňoval místo“ pro nové prorežimní umělce a agitační tvorbu.
V říjnu 1951 se proto vydala na cestu i se svým tehdy čtyřletým synem Jiřím a falešným převaděčem, agentem StB. Zatčena byla přímo při přechodu hranic na Šumavě v blízkosti Plané u Mariánských Lázní / Broumova, kde padla do nastražené léčky komunistických pohraničníků.
Státní moc ji obvinila z velezrady. V politickém procesu v roce 1952 byla odsouzena k 15 letům těžkého žaláře, ztrátě občanských práv a propadnutí majetku. Z vězení byla propuštěna po osmi letech v roce 1960.
Jiřina Štěpničková (1937)
V rámci široce medializovaného procesu sepsal výbor zaměstnanců Divadla na Vinohradech (tehdy Divadlo Československé armády) resoluci, ve které pro svou kolegyni požadovali nejpřísnější trest - trest smrti.
Hlavní iniciátorkou nenávistné kampaně byla přesvědčená komunistická funkcionářka Světla Amortová. Na tomto místě je potřeba poznamenat, že za války byla Světla Amortová jako aktivní účastnice protinacistického odboje zatčena a strávila téměř dva roky v koncentračních táborech. V Osvětimi se stala jednou z obětí zvrácených pokusů doktora Mengeleho. Nelidské týrání sice zázrakem přežila, ale už nikdy nemohla mít děti. Prožité trauma poznamenalo celý její následující život i povahu.
K žádosti o absolutní trest se připojily další kolegyně z divadla, například Soňa Neumannová, Jarmila Švabíková či Světla Svozilová. Některé zdroje zmiňují také Vlastu Chramostovou, Jiřinu Jiráskovou a Antonii Hegerlíkovou. Naopak někteří jiní kolegové, např. Zdeněk Štěpánek, Dana Medřická nebo Jiří Trnka, podepsali žádosti o milost či mírnější trest.
Jiří tak musel strávit klíčová léta dětství bez matky - vyrůstal u otce, příbuzných a v dětském domově. Když byla Jiřina Štěpničková propuštěna, nepodařilo se citové pouto plně obnovit a jejich vztah zůstal již napořád poznamenán chladným odstupem.
Osud rozdal podivné karty Jiřímu Štěpničkovi vícekrát, například když se účastnil natáčení pětidílného propagandistického seriálu Gottwaldrežiséra Evžena Sokolovského, které začalo na podzim roku 1985. Zahrál si v něm hlavní postavu, člověka, který nesl odpovědnost za perzekuci jeho matky. Pro mnohé nepochopitelná záležitost.
Jenže Štěpničkovi hrozilo, že pokud roli odmítne, bude to znamenat okamžitý konec jeho herecké kariéry a zákaz činnosti. V pozdějších rozhovorech otevřeně přiznal, že to byla chyba: „Určitě by mě nezastřelili, byla by to jen smrt profesní. Rozhodl jsem se tehdy, jak jsem se rozhodl, a rozhodl jsem se blbě.“
Jiří Štěpnička
Jiřina Štěpničková se kontroverzní role svého syna nedožila. Zemřela na rakovinu v září 1985, ještě před začátkem natáčení, takže se k ní nemohla osobně vyjádřit. Je však zřejmé, že by to už tak chladný vztah mezi nimi nijak neposílilo.
Životní pouť skvělého herce a dabéra Jiřího Štěpničky se uzavřela 11. října 2026.
Zdroje:
odkazy v textu
