Článek
Zatímco jedni v tomto svátku vidí milou podzimní tradici plnou hravosti a světla, jiní - často z řad věřících či zastánců tradičních hodnot - varují před „oslavou zla, smrti a okultismu“. Věřící se navíc ptají: Jak je vůbec možné, že se z dávné křesťanské tradice vyklubala současná maškaráda v hororovém stylu?
Nabízí se tedy otázka: mají oslavy svátku Halloween v české kotlině svoje místo, když už zde máme hluboce zakořeněné a tiché Dušičky - nehledě na Svátek všech svatých, který připadá na 1. listopad?
Tyhle dýně teprve čekají na vydlabání, aby se z nich staly dechberoucí lampičky
Kritika Halloweenu ze strany některých katolíků a konzervativnějších duchovních není nová. Pohled na děti v maskách krvavých zombií, kostlivců a čarodějnic v nich vyvolává pocit, že se zlehčuje téma smrti a oslavuje temnota.
Jenže jde o nepochopení smyslu svátku: při bližším pohledu do historie zjistíme fascinující paradox. Původní keltský svátek Samhain, ze kterého Halloween vychází, nebyl oslavou zla. Keltové věřili, že v tuto noc se stírá hranice mezi světem živých a mrtvých.
Strašidelné masky nenosili proto, že by chtěli uctívat démony, ale naopak jimi měli zlé duchy odehnat a ochránit před nimi lidská obydlí. Vyřezávaná lucerna pak sloužila jako maják, který měl duším předků posvítit na cestu domů.
Většina lidí v Halloweenu nevidí žádnou hlubokou teologii - pro mnoho rodin s dětmi je to jednoduše tvořivý podzimní rituál, kdy mají děti šanci se pořádně „vyblbnout“. Ostatně je to jeden ze způsobů, jak z ponurého přechodu do zimy udělat radostnou událost, zejména pro ty nejmenší.
Halloween, původně keltský svátek Samhain, se slaví 31. října
Často se říká, že Halloween k nám dorazil z Ameriky a že vytlačuje naše tradiční Dušičky (Památku všech věrných zemřelých). Porovnávat je ale znamená míchat jablka s hruškami. Halloween 31. října - starý kontinentální svátek - je především oslavou dětské radosti, kreativity a sousedských setkání. Naproti tomu Dušičky 2. listopadu představují čas ticha, vzpomínek a hluboké úcty k zesnulým.
Jedná se tedy o dvě zcela odlišné potřeby lidské duše - jedné vládne hravost, druhé pieta. Stejně jako jsme kdysi přijali zdobení vánočního stromku (které k nám také dorazilo z ciziny, konkrétně z Německa), našli si Češi cestu i k Halloweenu.
Nejde o to nahradit zapálené svíčky na hřbitově plastovými pavouky. Smrt a tma k životu patří a to, že se jim jeden večer v roce trochu vysmějeme a druhý večer před nimi v tichu skloníme hlavu, z nás nedělá uctívače zla, ale lidi, kteří si umí vážit života ve všech jeho podobách.
Anketa
Zdroje:
viz. odkazy v textu
