Článek
Lidé si vyprávěli o luxusních dárcích, vlivné protekci i o tom, že „mocný muž u kormidla“ drží nad zpěvačkou ochrannou ruku. Mnoho lidí by přísahalo na svou vlastní smrt, že je viděli na vlastní oči pohromadě. Ve skutečnosti však šlo o ukázkový příklad „fámy“, která vznikla ze shody náhod a lidské potřeby vysvětlit si úspěch v nesvobodném režimu.
Jak tato fáma vznikla?
Premiér Lubomír Štrougal měl dceru Evu, která byla Helence Vondráčkové v mládí nápadně podobná. Obě byly pohledné blondýnky, nosily podobný účes, a dokonce v té době jezdily ve stejném typu auta. Když se Štrougal objevoval na veřejných či společenských akcích ve společnosti své dcery, netrvalo dlouho a někdo z přihlížejících dospěl k mylnému závěru, že vedle premiéra stojí slavná zpěvačka.
Vondráčková tehdy patřila mezi největší hvězdy „socialistické popmusic“. Běžně vystupovala v televizi, vyjížděla na koncerty do zahraničí (ale i na Západ) a její kariéra vzkvétala. Ve společnosti, kde o možnosti cestovat a pracovat rozhodovala stranická kádrovka, si lidé její privilegované postavení rádi vysvětlovali právě tím, že má „vysoko postaveného milence“.
Sama Helena Vondráčková i lidé z jejího okolí v pozdějších letech opakovaně potvrdili, že mezi ní a Lubomírem Štrougalem žádný vztah neexistoval. Zpěvačka se v rozhovorech svěřila, že se s premiérem Štrougalem dokonce ani osobně nikdy nesetkala. Ze strachu z dalších fám se dokonce vědomě vyhýbala jakémukoliv kontaktu.
Vondráčková vzpomínala na situaci, kdy na jedné společenské akci vystupovala a premiérova dcera Eva se nabídla, že ji se svým otcem seznámí. Zpěvačka tehdy ze strachu z přítomných fotografů a dalších pomluv raději z akce předčasně odešla.
S dcerou Evou se však Vondráčková v soukromí setkala. Schůzku tehdy recesisticky zorganizoval hudební skladatel Karel Svoboda, aby se obě ženy mohly samy přesvědčit o své vizuální podobě.
Šuškanda o údajné romanci přeskakovala hranice i tehdejšího bloku. Mluvilo se o ní nejen v Polsku či Německu, ale zprávy o údajné „milence předsedy vlády“ proběhly dokonce i západoněmeckým tiskem.
Fáma byla typickým fenoménem totalitní společnosti: v prostředí, kde oficiální média podléhala cenzuře a mlčela o soukromí pohlavárů, lidé přirozeně věřili neoficiálním „zaručeným zprávám“.
Navíc příběh o mocném pohlavárovi a krásné zpěvačce byl natolik atraktivní, že žil vlastním životem a nezastavila ho ani fakta.
Tematicky příbuzný článek: „A cáká, a cáká!“: Jak Gott, Matuška a Pilarová (ne)počůrali sovětskou delegaci z hotelového balkonu
Anketa
Zdroje:
