Článek
Poslanecká sněmovna právě schvaluje - pro vládní opozici spornou - důchodovou reformu. Hlavní změna spočívá v prodloužení věku odchodu do penze z 65 na 67 let. Návrh reformy tedy zvyšuje věk odchodu do starobního důchodu a současné upravuje i výši budoucích přiznaných důchodů.
Protože toho bylo o návrhu reformy řečeno dost, raději bych se chtěl zamyslet nad tím, proč stát, který z nás dře kůži při každé příležitosti, se obává toho, že by jednou nemělo být na starobní důchody.
Nejdříve bych rád připomenul, že každý zaměstnanec ze svého příjmu odvádí 11,6% na sociální pojištění a 4,5% na zdravotní pojištění. Současně platí minimální daň ve výši 15% z příjmů (tato výše daně platí pro část základu daně do 48násobku průměrné mzdy) Dá se tedy říci, že každý pracující občan odvádí cca 31% svého hrubého příjmu státu.
Významnou daní je daň z přidané hodnoty DPH. V obchodech a ve službách u každého zboží platíme DPH ve výši až 21%. Některé zboží, jako například alkohol, cigarety, benzín, nafta, je zatíženo spotřební daní. Další daně jsou z majetku: z domu, zahrady, nebo polností. Na své si přijde stát i z dalších příjmů, ze cla a různých poplatků. Občane, chceš chytat ryby? Zaplať na úřadě rybářský lístek! Chceš být držitelem zbrojního průkazu? Zaplať! Chceš být držitelem loveckého lístku? Zaplať! A tak bych mohl pokračovat, příkladů je víc než dost.
A teď se dostávám k té kardinální otázce: kam mizí všechny ty peníze z našich daní, když stát nám tvrdí, že nemá na to, aby dále plnil svou sociální úlohu? Občan platí čím dál víc, a jeho vláda mu chce říct, že stát se dostává na mizinu?
I kdybych vzal jenom příjem státu z DPH položek, jako jsou energie (elektřina, plyn) pohonné hmoty (benzín, nafta), potravin, alkoholu a tabáku, tak stát musí být těžce za vodou. Málem bych zapomněl: firmy, které platí daň za své zaměstnance, rovněž platí daň z příjmů právnických osob. Tato daň je v současnosti 21 % z jejich zisku.
Zvláštní je, že například s námi srovnatelné Irsko takové problémy nemá. Přitom má nejkratší den daňové svobody, ten připadá na 7. dubna (u nás až na 11. června). Také daň z příjmů právnických osob je tam pouze 12,5%. A co navíc, v Irsku existují dokonce tři snížené sazby DPH, ta nejnižší je 4,8%.
Místo výletů na Tchaj-wan by si tedy naši politici měli naplánovat spíše cestu do Irska, aby se tam naučili, jak se má řídit stát. Přestože je česká ekonomika v unijním srovnání na 12. místě (údaj z roku 2022), dokonce před Lucemburskem, Maltou, Řeckem nebo Portugalskem, je například ve zmiňovaném Lucembursku starobní důchod dostupný po dosažení 65 let, a nikdo tam nemluví o tom, že na důchody jednou nebude. Takže pokud by se jim nechtělo do Irska, mohou jet do Lucemburska.
A ministr zdravotnictví Válek se šéfem největší zdravotní pojišťovny (VZP) by se tam mohli zeptat, jak vazba ministerstvo - nemocnice - pojišťovny funguje u nich, protože podle všeho se naše VZP - dle nedávného vlastního vyjádření - dostává do obrovských finančních potíží.
Takže na místě je poslední série otázek: Nelžou nám politici? Jak může tak nenasytný stát nemít na důchody? Nechce od nás stát víc, než nám dává? Kam mizí všechny naše peníze?
Anketa
Zdroje:
WIKIPEDIE
