Článek
Byl pátek 23. listopadu 2007 krátce po 13. hodině a zaměstnanci brněnské zoologické zahrady mohli začít slavit „událost století“. Toho dne totiž samice ledního medvěda Cora porodila toužebně očekávané mládě ledního medvěda. Odchov ledních medvědů v zajetí je mimořádně složitý, a tak jaké bylo jejich překvapení, když s využitím kamerového systému mohli ještě ten samý den večer ve 20 hod. konstatovat, že se narodila dokonce mláďata dvě!
Narození dvojčat vzbudilo mimořádný ohlas u odborníků a velký zájem veřejnosti. Ale ta pravá, přímo obrovitá lavina zájmu, hraničícího až s davovým šílenstvím, se spustila mezi lidmi po vypsání soutěže na navržení jejich jmen. Oba medvídci nakonec dostali jména podle členů už tehdy oblíbené německé teenagerské hudební skupiny Tokio Hotel, Tom a Bill. Jistě k tomu přispěl fakt, že oba hudebníci (video) byli též dvojčata.
V celém Brně by se snad tehdy nenašel nikdo, kdo by malé medvědí špunty nechtěl vidět na vlastní oči. Tom a Bill se rychle stali největší atrakcí brněnské ZOO. Díky nim přišlo v roce 2008 zahradu navštívit přes 300 000 lidí; šlo o historicky nejvyšší návštěvnost ZOO po roce 1989.
Samozřejmě, že jsem se za Tomem a Billem vypravil také, abych si je vyfotil svým (tehdy prvním) digitálním fotoaparátem, dokud oba vypadají jako dvě malé sněhové koule. Navíc jsem dostal informaci, že si hrají spolu už venku ve výběhu za dozoru medvědice Cory.
Na parkovišti před vchodem do ZOO jsem se začal obávat toto, že se vrátím domů s prázdnou. Návštěvní kapacita zahrady je omezená, a davy lidí, kteří chtěli medvíďata vidět, byly už před areálem ZOO nevídané. Takže jsem si uměl představit, jak to bude u expozice medvědů - pokud se mi vůbec podaří zakoupit vstupenku do zahrady – asi vypadat.
Mé tušení se naplnilo. Na malém prostoru před výběhem medvědů se tísnilo snad ještě více lidí, než při každoročním rozsvícení vánočního stromu na náměstí svobody v Brně. Namířit v tomto prostředí fotoaparát dolů do výběhu medvědů tak, aby byli na snímcích medvědi a ne jen samé hlavy návštěvníků, byl docela kumšt. Ale pár fotografií se mi přeci jen povedlo udělat. (Fotografie jsou z 15. března 2008)
Po pár měsících mne přepadla zvědavost, jak se asi medvědím chlupáčům daří. Ke konci července jsem se šel tedy na medvíďata podívat znovu. (Návštěvu ZOO jsem spojil s výletem na brněnskou přehradu, která v té době byla vypuštěna kvůli probíhajícímu leteckému vápnění. To mělo odstranit z přehrady přemnožené sinice).
Oba medvědí kluci vyrostli a váhově už patřili do úplně jiné kategorie, než do kategorie malých bílých koulí (Fota jsou z 30. 7. 2008).
V únoru roku 2009, kdy už měla medvíďata asi 16 měsíců, putovala z Brna do svých nových domovů. Tom byl očekáván v pražské ZOO a jeho bratr Bill v německé ZOO v Gelsenkirchenu. Spoustě lidí přišlo líto, že medvědí dvojčata nemohou být ponechána pospolu. Jenže jak vysvětlil tehdejší ředitel ZOO v Brně Martin Hovorka, z biologického hlediska to nebylo možné. Loučení s Tomem jsem si nemohl nechat ujít, a tak jsem potřetí a naposled vyrazil za medvíďaty.
Lidí, kteří se přišli s medvíďaty rozloučit, bylo tentokrát podstatně méně, než při počátečním šílenství před rokem. Atmosféra ale byla velmi emotivní. Na lidech bylo vidět, že se s dvojicí medvídků loučí jen velmi těžce. U mnohých se v očích leskly slzy. Když jsem pak viděl, jak nakládají „našeho“ Toma v kleci do přepravního vozu, neubránil jsem se sám dojetí. To se pak ještě vystupňovalo, když s ním o něco později auto opouštělo bránu brněnské ZOO… (Pořízené fotografie jsou z 14. února 2009)
U loučení s Billem, které proběhlo hned následujícího dne, jsem sice už nebyl, ale doslechl jsem se, že pro všechny návštěvníky, ošetřovatele a chovatele, bylo velmi náročné a nezvládala ho ani jeho matka medvědice Cora. „Bušila do dveří ubikace a řádila,“ potvrdil tehdy mluvčí ZOO Hrazdíra.
Od té doby uběhlo mnoho let. Nedávno mne napadla myšlenka, co se asi s medvíďaty stalo, jaký je potkal další osud? Zkusil jsem tedy trochu zapátrat po internetu, ale příliš radostných novinek jsem se nedočkal. Hned první nalezený odkaz mne navedl na článek, který informoval o úmrtí Toma v ZOO v Almaty (Kazachstán).
Do Almaty se dostal z pražské ZOO, ve které pobýval asi patnáct let, na doporučení koordinátora Evropského chovného programu. Podmínky tam měly být údajně lepší než v pražské zoologické zahradě, navíc Tom měl dostat šanci na rozmnožování, v Praze se potomka nedočkal.
Bohužel, Tom v Almaty zemřel letos v květnu, několik týdnů po jeho převozu z Prahy (převážen byl 28. března 2024). Některé „odborníky“ tehdy překvapilo, proč Toma umístili do Kazachstánu, když v létě tam nejsou výjimkou vedra přes 35°C. Může se nám to zdát divné, ale proč by ne, odtud pocházel i Umca, medvědí otec Toma a Billa.
Jenže až po úmrtí Toma vyšly najevo šokující informace: tamní ochránci přírody prý dlouhodobě upozorňovali na špatné podmínky, ve kterých byli medvědi chováni.
Lední medvědi se v zajetí dožívají až čtyřiceti let, Tomovi byla vyměřena jen polovina tohoto času. Jeho smrt v Almaty nebyla dodnes seriózně prošetřena, přestože o to své kolegy v Kazachstánu žádalo vedení pražské ZOO. Zbytečná smrt rozesmutnila hlavně pracovníky brněnské ZOO…
No a jaký byl osud dvojčete Billa? Bohužel, na internetu jsem našel pouze jeden článek, se kterým přišel web e15.cz v polovině roku 2009.
„Bill se velice brzy spřátelil se čtyřletou samicí Larou, se kterou obývá výběh o velikosti patnáct set metrů čtverečních. Často si spolu hrají a koupou se ve velkém bazénu,“ uvedla Silke Moll z německé ZOO. Podle chovatelů si na sebe velmi dobře zvykli. „Nejprve se před sebou styděli, ale po čase spolu začali trávit veškerý čas. Stačí jim, když si vedle sebe lehnou a usnou. Věříme, že se jejich vztah bude utužovat, a že nám přibližně do dvou let přibudou ve výběhu mláďata,“ doplnila Moll.
Naštěstí jsem ale našel Billa na skvělých amatérských videích na YouTube. Na prvním videu z konce roku 2023 je vidět Bill se svou partnerkou Larou ve výběhu ZOO v Gelsenkirchenu:
V druhém se Bill baví hrou s pneumatikou:
Další videa s Billem můžete vidět na YouTube.com
Jak je ze záznamů patrné, Bill se má dobře, a v německé ZOO, kde našel před mnoha lety svůj nový domov, je maximálně spokojený.
Co říct na závěr článku? Snad vyslovit jen krátké přání. Tak ještě spoustu šťastných a spokojených medvědích let, Bille!
Měli jste to štěstí Toma a Billa spatřit na vlastní oči? Hlasujte v anketě.
Anketa
Vlastní autorské fotografie z tehdejší doby (rozlišení a kvalita odpovídá roku 2007)