Článek
Proč právě „pomněnkový“? Je to ze dvou důvodů. Za prvé: modrá barva symbolizuje naději. A za druhé, název květiny v češtině („pomni-na-mě“) i v angličtině (forget-me-not / nezapomeň na mě) jasně odkazuje na to, že bychom na tyto děti neměli zapomenout.
Historie tohoto dne sahá do 25. května 1979, kdy v New Yorku cestou do školy zmizel šestiletý chlapec Etan Patz. Jeho masivní hledání spustilo v USA obrovskou vlnu solidarity a vedlo k vytvoření moderního systému pátrání po pohřešovaných dětech. Pomněnkový den byl poprvé vyhlášen v USA v roce 1983 a postupně se tento zvyk rozšířil do dalších zemí světa. Evropa si ho připomíná od roku 2002.
Cílem dne není jen sdílení solidarity s rodiči ztracených dětí, ale především upozorňovat na rizika kriminálních únosů a jak bezpečně reagovat v krizových situacích.
Zřejmě nejznámějším případem ztraceného dítěte u nás je zmizení devítiletého Honzíka Nejedlého, který by měl dnes 37 let. Honzík odešel se svolením maminky za kamarádem, aby si s ním zahrál počítačové hry. Cesta trvala pouhé čtyři minuty chůze. Sto metrů před domem kamaráda ale Honzík beze stopy zmizel. Spustila se pátrací akce, kterou do té doby Praha nepamatovala. Bohužel, Honzík Nejedlý je pohřešovaný už 28 let a jeho případ je dodnes nevyřešená záhada.
V Česku policie ročně vyhlásí pátrání po zhruba 1 100 až 1 400 dětech ve věku do 18 let. Většinu dětí se daří nalézt, úspěšnost je kolem 99%. I tak je dětí, které natrvalo zmizely víc než dost, protože 1% z tohoto čísla dělá 11 až 14 dětí ročně.
V Česku (a celé Evropě) existuje bezplatná a nonstop krizová linka 116 000 (Linka vzkaz domů / Ztracené dítě), na kterou se mohou v případě nouze obrátit rodiče i samotné děti. Přejme si, aby ji v budoucnu muselo využít co nejméně lidí.
Anketa
Zdroje:
