Článek
Před několika lety - bylo to při návratu z dovolené - dostalo čelní sklo mého auta zásah od kamínku čtyřkolky jedoucí přede mnou. Na postiženém místě se udělala malušenká „ďubka“, takže jsem byl v klidu. Nu co, říkám si, přijedu domů a ťukanec zalepím opravnou sadou.
Jenže po několika kilometrech další jízdy došlo při skoku přes neudržovaný železniční přejezd k dramatické změně. Malá prasklina se ve zlomku vteřiny proměnila v dlouhou čáru, táhnoucí se od levého sloupku k pravému.
Objednal jsem se do servisu. Dvouhodinová oprava mne sice stála jako víkend v Alpách, ale ten výhled! Už jsem se nedíval „nad čáru“ a „pod čáru“, ale otevřelo se mi 4K rozlišení v reálném světě.
Říká se, že dvakrát nevstoupíš do stejné řeky. Není to pravda. Po dvou týdnech od opravy skla si to opět frčím autem z práce domů. Náhle uslyším ten známý zvuk „cink“. CINK! Vidím, že nová prasklina vypadá skoro úplně stejně jako ta stará, a co se týče její délky, ani nečekala na železniční přejezd. V tu chvíli se ve mně zlomila ochota sponzorovat autoservisy a sklářský průmysl. Rozhodl jsem se pro aktivní odpor. Nejdřív jsem ale musel svoji nechuť k opravě skla vysvětlit manželce doma. „To není prasklina,“ vysvětloval jsem jí, „to je displej pro chudé, který ukazuje přesný úhel náklonu vozovky.“. Asi pochopila, protože se mne už nikdy nezeptala, proč raději nezajedu opět do servisu.
Viník nehody z úvodního obrázku
Dalších dvanáct měsíců jsem jezdil s prasklinou, která se už neměla kam rozšiřovat, při vědomí jistého udělení pokuty při náhodné silniční kontrole. Měl jsem spočítáno, že se ekonomicky vyplatí raději zaplatit 3 pokuty po 1 500 kč, než vrazit 10 000 do opravy skla u auta, které nemá šanci projít příští technickou.
Rok jízdy s rozbitým sklem mne naučil parkovat tak, aby na sklo dopadal stín stromu, který umí prasklinu opticky maskovat. A pokaždé, když jsem na silnici před sebou spatřil policejní kontrolu, sjel jsem na nejbližší odbočce a vybral jednu z několika alternativních tras. Návrat domů občas připomínal cestu kolem světa. (Nejhorší bylo, když se policisté přesunuli na opačný kraj obce, to jsem pak propadal zoufalství). Problém nastal také vždy, když kolegyně chtěla svést po práci domů. Nevěřila, že by se mi dělala prasklina každý týden.
Na opravu skla a technickou už nikdy nedošlo, protože auto šlo před termínem STK na ekologickou likvidaci. Když už se z mého auta stal kovový ingot někde v Číně, soused mi poradil svoji oblíbenou fintu: měl jsem prý předjet (a zastavit) první náklaďák co potkám na silnici, a tvrdit, že právě on je zodpovědný za rozbití mého skla. Postup je to nemorální, nicméně při jednání s pojišťovnou nejlepší. Prý se používá běžně.
A co vy? Měli byste „odvahu“ použít tuto „bezva fintu“? Hlasujte v anketě!
Anketa
Zdroje:
https://www.kvety.cz/doporucujeme/co-delat-kdyz-do-celniho-skla-narazi-kaminek-a-zpusobi-prasklinu/
https://www.namontuj.cz/blog/prasklina-na-celnim-skle-od-kaminku–ktera-muze-vest-k-vetsimu-poskozeni/
