Článek
Když se nad tím zamyslíme, lidstvo strávilo staletí vývojem radarů, pevných slitin a optických systémů. Přitom příroda má ty nejlepší patenty dávno vyřešené v tělech stvoření, kterých si často ani nevšimneme. Uveďme si několik přírodních technologických zázraků. První šestice bude o neuvěřitelné schopnosti pavouků, klíšťat, blech, dravých ptáků, motýlů a komárů. Pojďme na to.
1. Pavučina silnější než stíhačka
Pavoučí vlákno je zázrak přírodního inženýrství. Pokud bychom ho zvětšili na tloušťku tužky, dokázalo by svou pevností a pružností zachytit plně naložený Boeing 747 letící cestovní rychlostí. Je pevnější než ocel stejného průměru a přitom se dokáže protáhnout až na trojnásobek své délky, aniž by prasklo.
2. Klíště - král extrémního zvětšení objemu
Jeho schopnost nafouknout se nemá v přírodě obdoby. Hladová samička klíštěte obecného měří jen pár milimetrů a váží zhruba setiny gramu. Jakmile se však přisaje a začne hodovat, její tělo se promění v neuvěřitelnou biologickou gumu. Dokáže zvětšit svůj objem a váhu až dvěstěkrát (některé zdroje uvádějí až třistakrát). Kdybychom to převedli na člověka o váze 80 kilogramů, znamenalo by to, že byste po jedné vydatné večeři rázem vážili patnáct tun.
3. Blecha jako vesmírný skokan
Malá, nenápadná a svědění způsobující blecha je absolutním králem ve skoku do výšky. Dokáže vyskočit do výšky, která až stokrát převyšuje její vlastní velikost. Pokud by měl lidský atlet stejné schopnosti, dokázal by bez zaváhání přeskočit budovu Empire State Building.
4. Ostrý sokolí zrak
Když se řekne, že má někdo „sokolí zrak“, znamená to, že vidí ostré detaily na vzdálenost několika kilometrů. Zatímco lidské oko má na sítnici určitou hustotu světločivných buněk (čípků), draví ptáci jich mají několikanásobně víc. Jejich oči fungují jako dokonalý teleobjektiv s vestavěným autofokusem.
5. Noční motýli a chemická rande
Zatímco lidé dnes k nalezení partnera potřebují seznamovací aplikace, noční motýli (například martináči) spoléhají na čistou chemii fungující na obrovské vzdálenosti. Samička vysílá do okolí nepatrné množství specifických feromonů a její sameček je dokáže zachytit složitými tykadly, která fungují jako vysoce citlivé antény. V závislosti na směru větru tak dokáže samici ucítit až na vzdálenost několika kilometrů. V celé lidské technologii nemáme senzor, který by dokázal detekovat tak nepatrné molekulární stopy v obrovském objemu vzduchu.
6. Komár - dokonalý noční lovec
Komáří samička nepotřebuje rozsvěcet světlo, aby našla svou kořist. Je vybavena celou paletou biologických senzorů, které z ní dělají neomylného lovce. Přítomnost teplokrevných tvorů cítí na stovky metrů daleko: dokáže detekovat vydechovaný oxid uhličitý, rozeznat tělesné teplo pomocí termoreceptorů a vnímá i pot a specifické chemické látky na naší kůži. Jakmile se přiblíží, její tykadla a makadla fungují jako dokonalý naváděcí systém, proti kterému je lidská kůže zcela bezbranná.
Tak co tomu říkáte? Není příroda opravdu fascinující?
Anketa
Zdroje:
odkazy v textu
