Článek
Ve středověku lidé věřili, že fyzické tělo světce vyzařuje reálnou mystickou sílu. OK, ale v jednadvacátém století? Ve státě s jednou z nejateističtějších populací v Evropě působí převážení ostatků spíše jako podivný relikt doby temna.
Václavova lebka tak slouží jako jakási putovní kulisa pro každoroční státní oficiality, kde politici na tribunách mluví o mravnosti, aby pak vzápětí posílali svá videa na sociální sítě, a doufali, že se jim jejich prostřednictvím podaří zastavit klesající volební preference.
Nejpodivnější je však sama podstata cest: každý rok se Václavova lebka převáží na místo, kde byl její majitel před více než tisíciletím (v pondělí 28. září 935) brutálně zavražděn vlastním bratrem Boleslavem. Obyčejný selský rozum tuto situaci moc nepobírá - představte si, že by někdo vaše tělesné pozůstatky každoročně vozil na místo, kde vás vlastní rodina zákeřně ubodala k smrti, a ještě by z toho dělal veřejnou událost s tribunami a živým televizním přenosem!
lebka sv. Václava
Sv. Václav určitě sehrál v našich dějinách klíčovou roli. Dal nám myšlenku státnosti postavené na diplomacii a vzdělanosti, nikoli jen na hrubé síle. Jeho odkaz si skutečně zaslouží ten nejhlubší respekt. Možná by však vynikl ještě více, kdybychom ho nechali konečně být.
Tisíciletí je dost dlouhá doba na to, aby i patron české země mohl nalézt zasloužený, nerušený klid.
Možná je načase přestat převážet kosti a začít se spíše starat o to, aby nám neprotékaly mezi prsty hodnoty, za které tento kníže před staletími zaplatil životem.
svatý Václav je na každé dvacetikoruně. Obracíme se na něj, aby nám nedal zahynout
A tak si pojďme dát poněkud kontroverzní anketu:
