Článek
Nyní vám popíši své pocity z částečné levitace, kterou jsem prožil na vlastní kůži. Rozhodnete-li se experiment vyzkoušet, vykonáváte ho na vlastní nebezpečí. V žádném případě nejde o návodný článek.
Když se člověk nachází v pubertálním věku, vymýšlí se svými vrstevníky občas různé prapodivné věci. Zejména ho láká tajemno, vyvolávání duchů a práce s magickým stolečkem. Lákavé je i vkládání klíče do knihy za účelem získání odpovědi na položenou otázku. Kdo ze starších čtenářů by tyto experimenty, většinou prováděné v době školních prázdnin, neznal a někdy s partou kamarádů i sám nevyzkoušel?
Bylo mi asi 15 let, když v době vánočních prázdnin ke mně domů přišel můj nejlepší kamarád s tajemným výrazem ve své tváři, zda bych se mohl k němu večer stavit domů. Prý v sedm mají přijít ještě další čtyři spolužáci a společně vyzkoušíme něco tajemného a nevysvětlitelného.
Přišel jsem přesně. Ve spoře osvětlené místnosti už na mne čekali. Uprostřed místnosti stála stará dřevěná židle. Všichni mlčeli.
Tak, a jsme všichni, můžeme začít, přerušil dosavadní ticho můj kamarád. Pozval jsem vás proto, abychom vyzkoušeli experiment levitace. Teď vám stručně popíšu, co budete dělat. Tady Jindřich, ukázal na mne, si sedne na židli, a dá ruce na svá kolena. Jakmile na vás kývnu - celý experiment totiž proběhne beze slov - položíte obě svoje dlaně na střídačku s ostatními na jeho hlavu. Asi po minutě na vás opět kývnu, a dvojice co stojí za židlí, podebere ze své strany ukazováčkem pravé ruky Jindřicha v jamce ramenního kloubu. Dvojice stojící před židlí mu pak ukazováčky podebere jamky kolenního kloubu. Uděláte to všichni najednou, nikdo nesmí ani krátce zaváhat! Pokud se nám pokus podaří, tady Jindřich vylétne nad naše hlavy až ke stropu.
Musím se přiznat, že jsem měl tehdy z pokusu obavy. Nevíte, do čeho jdete, a vždy se může něco zvrtnout. Ale protože jsem nechtěl vypadat před spolužáky jako srab, s hraným sebevědomím jsem usedl na židli.
Co se dělo dál, bylo víc než zajímavé: po asi minutovém - docela značném - tlaku osmi dlaní na mou hlavu, kterou jsem jen tak tak udržel po celou dobu ve vzpřímeném směru, dal kamarád ostatním signál ke zdvihnutí mé maličkosti.
Docela přesně si vybavuji své tehdejší pocity: po uvolnění tlaku dlaní mne cosi silně začalo táhnout směrem ke stropu. Přitom jsem se cítil jako duše bez těla – jako kdybych vůbec nic nevážil. Současně mé tělo bylo v jakési křeči, takže jsem byl spolužáky zdvihán po celou dobu v poloze, jako kdybych stále ještě seděl. Zhruba po pár vteřinách vše „náhle povolilo“ a upustili mne na zem.
Reakce spolužáků na pokus levitace byly ohromující. Všichni tvrdili, že během něj necítili sebemenší náznak toho, že by museli vyvíjet nějakou sílu. Celé to vypadalo, jako kdybych během experimentu ztratil výraznou část své hmotnosti. Kdo ví, možná ano, přeci zdvihnout člověka o váze cca 80 kg nad úroveň hlav zúčastněných jen čtyřmi ukazováčky je normálně nemožné.
Experiment levitace (polo-levitace?) jsme tehdy provedli 5×. Z toho vyšly tři, dva byly neúspěšné, protože někteří účastníci už byli rozptýlení, přesněji – bylo pro ně těžké se během něj nesmát. Jenže aby experiment levitace vyšel, hodně záleží na „síle mysli účastněných“; všichni účastníci musí bezpodmínečně věřit v jeho úspěch. Navíc sedící osoba musí zavřít oči, a během pokusu na nic nemyslet, což pro ni může být těžké. Pokud tyto podmínky nejsou splněny, proces levitace neproběhne, nebo se podaří jen částečně.
Záznam z jiné varianty experimentu levitace, kdy se ruce nedotýkají hlavy, a je při něm dovoleno mluvit, můžete shlédnout na tomto amatérském videu na YouTube. Další variantu experimentu na YouTube předvádí tato rozveselená skupinka.
Jak vidíte, existují věci „mezi nebem a zemí“. Najde se někdo ze čtenářů, kdo by uměl tuto konkrétní záhadu vysvětlit? Přece vše se dá „tak nějak materiálně vysvětlit“. Anebo ne?
Anketa
Zdroje:
WIKIPEDIE – Levitace https://cs.wikipedia.org/wiki/Levitace_(paranorm%C3%A1ln%C3%AD)
WIKIPEDIE – Vyvolávání duchů https://cs.wikipedia.org/wiki/Vyvol%C3%A1v%C3%A1n%C3%AD_duch%C5%AF
