Článek
Oslavy obrovského úspěchu však trvaly jen pár hodin. Následujícího dne zasáhla expedici krutá zpráva o smrti jednoho z nejzkušenějších a nejmilovanějších členů týmu, Jozefa Psotky.
Cesta k historickému úspěchu
Výprava pod vedením zkušeného organizátora Františka Keleho čítala 16 horolezců. Jejich cílem nebylo jen vystoupit na vrchol nejvyšší hory světa, ale udělat to mimořádně náročným a ceněným způsobem - Polskou cestou v Jižní stěně Everestu, a to bez použití umělého kyslíku.
Do finálového útoku na vrchol vyrazila trojice:
- Zoltán Demján (mladý slovenský horolezec)
- Jozef Psotka (ve věku 50 let nejstarší člen výpravy)
- Sherpa Ang Rita (legendární nepálský výškový nosič)
Dne 15. října 1984 v odpoledních hodinách celá trojice úspěšně dosáhla vrcholu. Na nejvyšším bodě planety vztyčili československou vlajku, udělali historické fotografie a strávili zde přibližně půl hodiny. Pro Jozefa Psotku to byl životní triumf - ve svých padesáti letech se stal nejstarším člověkem na světě, který do té doby stál na vrcholu Everestu bez doplňkového kyslíku.
Zkáza při sestupu
Sestup z Mount Everestu bývá často nebezpečnější než samotný výstup. Horolezci jsou vyčerpaní, dochází jim síly, klesá soustředění a mění se počasí. Přesně to se stalo i 15. října večer.
1. Rozdělení trojice a vynucený bivak
Během sestupu se trojice kvůli rozdílnému tempu a postupující únavě rozdělila:
- Zoltán Demján, který měl stále dost sil, sestupoval rychleji, aby stihl dosáhnout nižších táborů.
- Jozef Psotka byl extrémně vyčerpaný. Proto se rozhodl sám zabivakovat přímo ve výšce kolem 8 000 metrů - v tzv. „zóně smrti“, bez stanu a bez spacáku, při mrazech dosahujících -30°C a za silného větru.
2. Osudné ráno
Přežít neplánovaný noční bivak v takové výšce hraničí se zázrakem. Ráno 16. října byl omrzlý Psotka na pokraji sil, přesto se vydal k dalšímu sestupu. A pak došlo v náročném terénu k tragédii: vyčerpaný horolezec pravděpodobně udělal neopatrný krok, uklouzl nebo ztratil rovnováhu a zřítil se do propasti v Jižním sedle. Jeho tělo prolétlo zhruba tisíc metrů ledovým a skalnatým terénem.
Jozef Psotka
Reakce kolegů a dohra expedice
Když Ang Rita a Zoltán Demján dorazili do nižších táborů a oznámili, že Psotka chybí, ostatní členové výpravy se okamžitě vydali hledat svého přtele.
Tělo Jozefa Psotky našel o něco níže horolezec Laco Jutka. Zranění byla neslučitelná se životem. Vzhledem k extrémním podmínkám a neschopnosti transportovat tělo do údolí se kolegové rozhodli pro tradiční horolezecký pohřeb: Psotkovo tělo uložili do ledovcové trhliny pod Jižním sedlem, které se tak stalo jeho věčným hrobem.
Proč k tragédii došlo?
Horolezečtí odborníci i sami účastníci expedice později analyzovali klíčové faktory, které k neštěstí vedly:
- Extrémní věk a fyzické vyčerpání: Na tehdejší dobu byl výstup na Everest bez kyslíku v 50 letech na hranici lidských možností.
- Absence umělého kyslíku: Absence kyslíkových lahví výrazně zpomalovala postup a urychlovala nastupující hypotermii a omrzliny.
- Pozdní dosažení vrcholu: Na vrchol dorazili až odpoledne, což znamenalo, že značnou část sestupu museli absolvovat za tmy nebo v nouzovém bivaku.
- Vynucený bivak v zóně smrti: Noc strávená pod širým nebem v 8 000 metrech odebrala zbývající fyzické i psychické rezervy.
Odkaz Jozefa Psotky
Jozef Psotka byl legendou slovenského i československého horolezectví ještě před Everestem a jeho smrt hluboce zasáhla celou společnost.
Na jeho počest se od roku 1985 ve Vysokých Tatrách každoročně pořádá memoriál - Psotkův memoriál (extrémní horský běh a vysokohorský duatlon), který připomíná nejen jeho sportovní výkony, ale především jeho lidskost, kamarádství a lásku k horám.
Anketa
Zdroje:
https://www.pametnaroda.cz/en/demjan-zoltan-1955
https://psotkovmemorial.sk/
