Článek
Nemá příliš smysl popisovat průběh duelu mezi A. Babišem a P. Fialou, který byl na rozdíl od politického klání Okamura vs Rakušan, nudný, a nepřinesl nic, co by už od nich televizní divák nejméně stokrát neslyšel. Pokud někdo čekal, že se rétoricky neobratný Babiš v duelu ztrapní, nedočkal se. To bylo první překvapení. Tím druhým byl poměrně útočný tón ze strany současného premiéra.
Co však předvolební duel přinesl nového, zcela zásadního, bylo Babišovo snění o nejméně 51 % voličských hlasech pro ANO. Zdá se, že Babiš je skutečně přesvědčený o možnosti dosažení povolebního výsledku, který by mu umožnil vládnout bez skryté či otevřené podpory dalších opozičních stran - konkrétně SPD a Stačilo. To také ostatně veřejné přislíbil všem divákům potažmo jeho voličům před zapnutými televizními obrazovkami. SPD nechce přizvat do společné vlády kvůli jeho požadavkům o hlasování v našem setrvání v EU a NATO, s komunisty pak jaksi „ze zásady“. (Ponechme stranou, do jaké míry jsou požadavky SPD reálně proveditelné, stejně jako „změna režimu“, kterou prý hlásá Stačilo). Babiš rovněž kategoricky vyloučil spolupráci s některou ze současných vládních stran. Jenže bez případného politického partnera nemá Babiš žádnou šanci sestavit ve Sněmovně s ANO většinu. Reálně tak hrozí to, že hlas pro ANO je hlasem vyhozeným do koše. Pikantní na celé věci je, že k vítězství současné vládní koalice by nepřispěla její roky uplatňovaná politika „Antibabiš“, ale dobrovolná politická sebevražda Andreje Babiše.
Po ukončení superduelu následovala debata politologů, ve které se rozebíralo, kdo z dvojice Babiš - Fiala měl navrch. Bylo udivující, jak málo se v ní věnovalo momentu, kdy Babiš Fialovi dobrovolně a bez nátlaku vystavil bianco šek na to, aby se Petr Fiala stal opět příštím premiérem. S vládou nespokojeným občanům - voličům nezbývá nic jiného, než volit ty opoziční strany, které jsou ochotny ke vzájemné spolupráci.
Politika je o kompromisech a o pragmatickém uvažování. Není v ní místo pro falešnou sebejistotu, kterou se snažil předvádět Babiš tím, že se po celou dobu debaty nepodíval ani jednou svému politickému sokovi do očí. Působil tak jako bojácný žáček ze základní školy, který se raději bude dívat do desky školní lavice, než by se náhodou střetl s pohledem učitelky, která by ho potom mohla vyvolat k tabuli. Takhle „sebevědomě“ by manažer jedné z největších českých firem a uchazeč na post premiéra rozhodně vypadat neměl, a jeho tým pro mediální komunikaci šlápl tentokrát hodně vedle.
Jedno je jisté: pokud Andrej Babiš splní svůj včerejší slib, že se jeho příští vláda nebude opírat o SPD a Stačilo, odsoudí sám sebe a své hnutí ANO do propadliště dějin. Mimochodem, psal jsem o tom už tady. To zaprvé. A za druhé - svým včerejším vystoupením zcela jistě přihrál pár dalších procent dosud nerozhodnutých voličských hlasů současné vládní koalici, a možná - na úkor ANO - posílil i volební výsledky SPD a Stačilo.
Volba Babiše je pro část voličů opozice hlasem vyhozeným do koše. Proč? Protože samotný Babiš představuje tu největší překážku pro vytvoření koalice všech hlavních opozičních sil, které by měly ve sněmovně stojedničku. Pokud bude Babiš spoléhat jen sám na sebe, nakonec na to i sám doplatí. Voliči ANO by mu jen stěží odpouštěli, že přenechal sestavení vlády opět Petru Fialovi.
Do jaké míry je tato domněnka správná se dozvíme už tuto sobotu.
Anketa
Zdroje:
