Článek
Kvůli rozhodnutí německého vojska hrozilo reálné nebezpečí, že se 20 km dlouhým údolím Svratky k Brnu povalí 3 m vysoká povodňová vlna, která smete vše, co jí bude stát v cestě. Staré Brno by ohrozilo na 20milionů kubíků vody.
Budování přehradní hráze doprovázel sociální program
V červenci roku 1935 se začalo s úpravami terénu v místě stavby přehradní hráze. Stavba vlastní přehradní zdi a elektrárny započala 4 května 1936. Její těleso se betonovalo z drti dioritové skály, která se v místě stavby vylámala. Aby budování přehrady přineslo co nejvíce pracovních příležitostí, bylo rozhodnuto o minimálním nasazení stavební mechanizace. A tak se veškerý beton míchal pouze ve dvou míchačkách o objemu 300 l a po stavbě se rozvážel v ručních dvoukolových vozících. Ručně se také bednění pěchovalo. Práci dělníkům ulehčoval jeden nevelký parní jeřáb. Pro urychlení stavby byl nakonec ještě postaven věžový jeřáb, ale ten v roce 1938 strhla povodeň a poté již nebyl postaven. Hráz byla dokončena 4. listopadu 1940 a stará obec Kníničky se začala ztrácet pod stoupající hladinou přehrady.
stavba hráze probíhala v letech 1935 - 2940
Osudové dny v historii přehrady – současná verze popisu události
Do přehrady bylo už během její stavby vloženo potrubí, které mělo umožnit její jednoduché zničení. To se na začátku války dozvěděli Němci, a aby zajistili, že nedojde k nějakému diverznímu zneužití potrubí, rozhodli se jej zakonzervovat. A to tak, že do potrubí chtěli nasypat písek a okraje zabetonovat tenkou vrstvou betonu. Takto by v případě potřeby mohli sami písek vyplavit a přehradu zničit. Hrázný František Šikula však na vlastní odpovědnost přikázal potrubí zaplnit lomovým kamením a zabetonovat tlustou vrstvou kvalitního betonu.
Sabotáž vydržela nevyzrazena až do 15. dubna 1945, kdy se němečtí ženisté pokusili o uvolnění demoličního potrubí, avšak neúspěšně. Němci se ale nechtěli jen tak vzdát a přišli s dalším plánem. 25. dubna přijelo k hrázi několik příslušníků SS, a s vědomím toho, že nemají co ztratit, umístili pod dláždění silnice 10 protitankových min, které chtěli odpálit, když se po mostě budou pohybovat sovětské tanky.
I tentokrát zakročil hrázný Šikula, které to celé pozoroval ze svého domku nad přehradou. Rozhodl se proto varovat sovětské vojáky, ale během plazení po hrázi byl zpozorován a v následném útěku trefen do zad. Naštěstí se dokázal přehradní štolou dostat do elektrárny, kde o všem pověděl Ladislavu Dolníčkovi. Tomu se pak přes německé vojáky podařilo dostat až k těm sovětským a informaci o minách včas předat.
Tím tato verze příběhu končí. Hrázný Šikula po válce obdržel od prezidenta Beneše Československý válečný kříž a byl mu poblíž hráze na památku postaven památník.
Památník u hráze panu Šikulovi. Jméno pana Dolníčka chybí.
A jak podle svědků proběhla tato událost doopravdy? Zde je nezamlčená verze příběhu, ve kterém hlavní úlohu při záchraně přehrady nesehrál hrdina jeden, ale dva.
Nová verze podle pamětníků a rodiny pana Dolníčka
Nová porevoluční verze se liší pouze v posledním odstavci té současné. Proto v následujícím textu bude popsán pouze sled událostí od rána 25. dubna 194.
25. dubna přijel k přehradě důstojník SS s plány přehrady. Přikázal hráznému Šikulovi, aby mu ukázal minové potrubí. Pan Šikula řekl, že ho nikdo nemůže najít. Kapitán SS začal řvát, že je to sabotáž, a že ho zastřelí. Po tomto incidentu přiletěla sovětská letadla, bombardovala okolí přehrady a také začalo dělostřelecké ostřelování. Esesák dal rozkaz k zaminování mostovky přehradní hráze a rychle odjel. Zaměstnanci se rozhodli, že zde zůstanou a budou hlídat.
Ráno 27. dubna přiběhl ke hrázi bystrcký občan pan Dolníček a volal, že v Bystrci jsou již Rusové a že ho poslali zjistit, kde jsou Němci. Pracovníci ho varovali, že přehrada je zaminovaná, ale protože volal z druhého břehu, nevěděli jistě, jestli jim pro hukot vody rozuměl. Hrázný Šikula se proto rozhodl jít Rusy varovat sám. Pan Dolníček se ale mezitím vydal Rusy informovat dle přání pana Šikuly. Hrázný Šikula přešel na druhý břeh a plížením se snažil dostat do Bystrce. Němci ho ale spatřili a postřelili. Těžce zraněný Šikula se doplazil zpět k přehradě, kam asi za hodinu přišel pan Dolníček s patnácti sovětskými vojáky. Němci po nich začali střílet, ale sověti palbu opětovali a stáhli se zpět. Vzájemné přestřelky trvalý po celý 28. duben. Ráno 29. dubna přijeli k přehradě sovětské tanky s pěchotou a hrázný Šikula je rusky varoval před minami. Rusové pak miny zneškodnili a jejich tanky mohly přejet na druhý břeh
Dovětek
Panu Dolníčkovi přitom nehrozilo nebezpečí jen od německých odstřelovačů. Na jeho vyprávění vzpomíná syn Pavel Dolníček, který dnes žije ve Slavkově.
„Tatínek o tom nerad mluvil, ale jednou se na popud svého známého rozpovídal. Otec se snažil Rusům vysvětlit, co se děje. Jenže nechtěli mu věřit, protože viděli, že je ze statku, a domnívali se, že je „buržuj“ (buržoust, hanlivé označení pro bohatého člověka). Dokonce ho chtěli jako zrádce zastřelit. Do toho se ale vložila moje babička, postavila se před svého syna a řekla: Zastřel napřed mě. To už voják zaváhal. Pak přišel velitel, kterého se podařilo přesvědčit, a tak otec s vojáky běžel zpět k přehradě,“ popsal Dolníček. O tom, že by otce někdo za jeho hrdinský čin ocenil, neví. „Byl bych ale moc rád, kdyby byl na pomníku uvedený,“ doplnil.
Kdo ví, proč jeden ze dvou hrdinů dostal v roce 1976 památník, a na druhého se úplně zapomnělo. Možná komunistům vadilo to stejné, co ruským vojákům: i pro naše bolševiky mohl být pan Dolníček představitelem drobné „buržoazie“, statkářem, který se do „vyprávění o statečných mužích“ v novém režimu nehodil.
Je to sice starý příběh, ale na hrdiny by se zapomínat nemělo. Jeden má (po právu) památník, ale jméno druhého hrdiny bylo nespravedlivě odsouzeno k zapomnění. Přitom pan Dolníček by si zasloužil stejné uznání, jako hrázný Šikula. Hrdinové byli oba. Dočká se ho k osmdesátému výročí ukončení války?
A ještě něco: jak je patrné z existence dvou různých verzích jedné události, popis historických události bývá velmi často ohýbán a je téměř vždy poplatný vítězům. Naštěstí se vždy najdou lidé, kteří se snaží události uvést na pravou míru. V tomto případě to byla iniciativa neznámého občana, který v okolí hráze přehrady nechal před lety vyvěsit na kmeny stromů letáky, zveřejňující dosud neznámá fakta …
popis událostí na místě nedaleko hráze
Zdroje:
