Článek
Všechno to začalo na střední škole. V kinech se právě promítala legendární komedie Cesta do hlubin študákovy duše. Nebylo tedy divu, že když mladý Peterka vstoupil do třídy, často se ozval sborový řev spolužáků: „Čau Šejku Peterko! Kde máš Kulíka?!“ Slavná nerozlučná dvojice rošťáků mu zkrátka přišila nálepku, které se už nikdy nezbavil. I když, jak se mi se smíchem svěřil, byl čas, kdy na něj v práci pro změnu pokřikovali: „Jak se ti vede, Krakonoši?“
Ladislav Pešek jako Kulík ve filmu Cesta do hlubin študákovy duše
Pan Peterka v tom ale zdaleka není sám. Našli bychom spoustu dalších příkladů, kdy filmová jména připravují svým reálným nositelům horké chvilky dnes a denně.
Vezměme si třeba takové jméno Hliník z komedie Marečku, podejte mi pero!. Zkuste se někde představit jako pan Hliník. Odsoudíte se tím k tomu, že vám při každém představení na úřadě nebo v nové práci někdo s potutelným úsměvem oznámí, že jste se přece odstěhoval do Humpolce.
Ze stejného filmu pochází i pan Plha. Pokud se tak jmenujete a na jakémkoliv školení či poradě se přihlásíte o slovo, celá místnost automaticky čeká, že jste nedávali pozor a zase řeknete nějakou pitomost.
Kolem této věty se točí jedna ze zápletek filmu Marečku, podejte mi pero!
Příjmení Hujer vás pro změnu spolehlivě nálepkuje jako někoho, kdo má v povaze podlézavě uplácet šéfy švestičkami z vlastní zahrádky a disponuje početnou rodinou - i kdybyste byli totální samotářští skrblíci.
Mít na zvonku jmenovku „Homolkovi“ znamená automatické očekávání okolí, že se u vás doma vše řeší křikem a vaším jediným celoročním úborem jsou vytahané tepláky.
Nositelé křestního jména Otík zase při každém zájezdu autobusem poslouchají starostlivé dotazy, zda si nezapomněli sluchátka a jestli si nechtějí dát „rohlík“.
A na závěr - stačí pracovat ve zdravotnictví a jmenovat se Sova nebo Blažej. Pacienti vás okamžitě budou podezřívat z komplikovaných osobních vztahů na ortopedii, nebo z toho, že máte doma syna Karla s výraznou slabostí pro alkohol.
Být nositelem slavného filmového jména jednoduše vyžaduje obrovskou dávku nadhledu a smyslu pro humor. A především svatou trpělivost - protože když vám někdo po sté řekne ten samý vtip, potřebujete ji jako sůl.
A jak jste na tom vy, milí čtenáři? Máte ve svém okolí někoho s podobným filmovým osudem, nebo si s vaším jménem lidé také rádi zašpásují? Zapojte se do diskuze!
