Článek
Je to tady! Takový ten pocit vyhoření. Nevím, co se to se mnou děje! Sedím za dveřmi, na kterých je napsáno ŠÉF, a tak trochu se zamýšlím nad svým životem. Jsem úspěšný, mohu si dopřát spoustu věcí, ale cítím že to všechno už mi nestačí. A hlavně ta situace doma. Už 16 let to trapné oslovování tatínku! Manželka je o 5 let mladší, ale ty její zájmy! Rodina, zahrádka, domácnost. To žádný chlap nemůže poslouchat do nekonečna! A sex? Z její strany jen trpěná povinnost. Ale sakra já mám ještě na víc! Těch trochu šedivých vlasů mi jen přidává na eleganci, a to bříško je podle mě tak akorát. Škoda že manželka je už dávno za zenitem a ztrácí se mnou krok. Ale já už nemůžu na nic čekat! Musím to začít nějak řešit!
Ani sám nevím, kdy k nám nastoupila ta nová pracovnice. Taková tichá, s plachým úsměvem, a hlavně super kus! Musím se na ní zeptat sekretářky, ale kuš, na to přeci stačím sám! Na školení, které moje firma pořádala jsem se s ní dal opatrně do řeči. Přece se musím starat o své zaměstnance, když jsem zakázal odbory! Je vdova. Podle jejích slov by její nebožtík manžel klidně mohl být její děda, sama teď neví, jak mohla tak rychle svolit k jejich sňatku. Sice jí zanechal tučné konto, ale vůbec se jí nevěnoval. Vždyť i na dovolenou musela jezdit sama! Jen proto nastoupila do práce, aby se dostala mezi lidi. Té samoty už na ní bylo moc. A příště už bude jednat s rozvahou a opatrně. Doprovázím jí po večeři ke dveřím jejího pokoje a nesměle jí přeji dobrou noc. Ráno se probouzí vedle mne. Jak ta chudinka musela být příšerně osamělá, když přišla za mnou sama! A ta její chvála, jaký jsem úžasný! Konečně žena, která mě dovede ocenit! A to to byly pouhé dvě minuty! Začíná mi nový život plný štěstí a spokojenosti. Zase mi svítí slunce!
Rozvod mě stál sice balík, ale zůstala mi alespoň vila, a ještě dost na účtu. Výše alimentů mě trochu zaskočila ale těch pár let to dám. A na vysokou to u mých synů fakt nevypadá. Moje Sluníčko bylo proti mému rozvodu, nechtěla by si vyčítat, že ničí rodinu. Jaká jen je to citlivá duše! Vše jsem provedl tajně, ale měli jste pak vidět tu upřímnou nefalšovanou radost v jejích očích! A ke sňatku se mnou svolila jen s velkým zdráháním! Stále tak úžasně skromná! Vždyť i to nové auto jsem jí doslova musel vnutit!
Dovídám se, že budu zase tatínkem. To sakra zapomněla brát prášky? Vždyť jsem jí říkal že už se na to necítím. Ale chápu to, zamilovaná žena dělá chyby. Tak už zase jezdím s kočárkem! Pobaveně sleduji závistivé pohledy mužů, které spočinou na mé manželce. Jednou ráno, opět jsem byl dobrý, mě zaskočila přáním, zda bych na ní nepřepsal vilu. Firma mi třeba přestane šlapat a skončíme na ulici. Prý se to takhle dělá. Až jsem se musel posadit, to by mojí bývalou ženu nikdy nenapadlo! Pořád samé kytičky a starost o budoucnost nikde! Skoro jsem se zastyděl, že jsem na to nepřišel sám. Jen aby moje Sluníčko mohlo klidně spát. Trochu papírování a je hotovo. Už se chudinka o nás nemusí bát!
Tak konečně, tohle musí vyjít, tenhle obchod jsem připravoval dlouho! Jen budu teď delší dobu pryč, ale Sluníčko má k dispozici náš účet. Tak se nebojím že bude strádat. A já stejně musím používat hotové peníze. Kartu bych klidně mohl nechat doma. Ale beru si jí. Mám na ní obrázek svého Sluníčka.
Pět měsíců práce a sakra hubený výsledek! Že jsem do toho šel! Ještě štěstí že jsem mohl firmu řídit po mailu a moje sekretářka mě perfektně zastala. Sice byly nějaké ztráty a další mě ještě čekají. No, co se dá dělat. Ale co? Nějak bude. Hlavně že jsem u svého Sluníčka! Byl jsem trochu smutný, když jsem si na stole přečetl její vzkaz, že na rychlo odjela ke kamarádce, která má nějaký problém. Ale ať si z toho nic nedělám, zítřek prý bude úplně jiný den. Už se nemohu dočkat!
Pročítám ráno v kanceláři dokumenty. Ještě že jsem měl dobré zastoupení a ty výsledky nevypadají až tak zle. Ale co je tohle za nesmysl? Nepřekonatelný odpor? Nezájem o společný život? Sexuální násilí? Vždyť mě do těch praktik nutila sama! Poslíček mi právě dováží dva kufry s mými věcmi. Opravdu je ten den jiný! Ta noc na hotelu zase nestojí tolik aby mi zamítli kartu! Asi chyba terminálu. Kamarád mě stejně dlouho zve na návštěvu tak se za ním zastavím. Stejně bydlí sám.
U rozvodového soudu se můj právník tváří vážně, ale to tak trochu patří k jeho profesi. Na výši alimentů a odstupného pro manželku jsem se musel zeptat ještě jednou. Myslel jsem, že jsem se přeslechl. Otázku, zda by se pro odstupné nedala použít částka, která zmizela z našeho účtu v době mé nepřítomnosti a která by byla víc než dostačující, soudkyně odbyla větou, že se jednalo o nutné výdaje spojené s chodem domácnosti a jestli si vůbec jako chlap dovedu představit co to dnes obnáší. Potěšilo mě, že stojí na mé straně! Docela mě pak zamrzelo, že za mojí celkem logickou otázku, zda si paní soudkyně opravdu myslí, že nový mercedes je nutný výdaj pro chod domácnosti, jsem si vysloužil pokutu pro pohrdání soudem. Odcházím od soudu a vybavuje se mi písnička. „Kdyby ty muziky nebyly…“ Ale kdo k čertu dnes myslí na růžovou zahradu!
Bydlím teď u kamaráda a myslím, že ho má přítomnost těší. Jestli se mnou synové začnou zase mluvit, tak se zeptám, jestli se mamince po mě nestýská. Stejně je mi ale trochu líto, že nám to se Sluníčkem takhle dopadlo. Snad si chudinka nějak poradí.
