Článek
České firmy a podniky nabírají nové zaměstnance jen „na oko“. Ve skutečnosti o ně často nestojí
Napsal: Bečvář Jiří-ml.
Na českém pracovním trhu panuje zvláštní paradox. Firmy si dlouhodobě stěžují na nedostatek pracovních sil, stát hovoří o rekordně nízké nezaměstnanosti a personální agentury zaplavují internet tisíci pracovních inzerátů. Přesto se stále více uchazečů setkává s pocitem, že reálný zájem o nové zaměstnance je minimální. Nábor se mnohdy odehrává spíše „jen tak na oko“ než jako skutečná snaha obsadit volná místa.
Inzeráty, které nikam nevedou
Mnoho pracovních nabídek visí na pracovních portálech a nástěnkách ÚP celé měsíce, někdy i roky, beze změny. Uchazeči posílají životopisy, absolvují první kolo pohovoru, případně vyplňují testy, ale odpověď se často nikdy nedozví. Ticho ze strany zaměstnavatele se stává běžnou praxí. Výsledkem je frustrace a pocit zbytečně promarněného času.
Fiktivní nábory jako firemní strategie
Důvody tohoto chování jsou různé. Některé firmy si udržují „otevřené pozice“ pouze proto, aby:
působily dojmem, že se rozvíjejí a rostou,
vytvářely tlak na stávající zaměstnance („venku čeká spousta dalších“),
shromažďovaly databázi životopisů „do zásoby“,
splnily formální požadavky pro dotační nebo agenturní programy.
Ve skutečnosti ale často nemají schválený rozpočet na nového pracovníka, nebo chtějí nahradit odcházejícího zaměstnance za horších podmínek, což se jim nedaří.
Přehnané požadavky, nízká nabídka
Dalším problémem jsou nerealistické nároky. Firmy hledají „ideálního kandidáta“, který zvládne práci tří lidí, má několikaletou praxi, flexibilitu, loajalitu a ochotu učit se — to vše za mzdu, která neodpovídá ani základním životním nákladům. Uchazeči pak logicky nabídku odmítají, což zaměstnavatelé mylně vykládají jako „nezájem o práci“.
HR procesy odtržené od reality
V mnoha podnicích se nábor stal samoúčelnou administrativní činností. Personalisté často nemají reálný vliv na konečné rozhodnutí, které zůstává na vedení. Výběrová řízení se protahují, ruší nebo zcela zastavují bez vysvětlení. Uchazeč je v tomto systému spíše položkou v tabulce než partnerem.
Dopady na zaměstnance i ekonomiku
Tento stav má vážné důsledky. Lidé ztrácejí důvěru ve férovost trhu práce, rezignují na aktivní hledání nebo přijímají práci hluboko pod svou kvalifikací. Firmy si zároveň samy škodí — místo skutečného posílení týmů podporují fluktuaci, vyhoření a nespokojenost stávajících zaměstnanců.
Co by se mělo změnit
Pokud má český pracovní trh fungovat zdravě, je nutné:
aby firmy inzerovaly pouze reálné a schválené pozice,
zkrátily a zprůhlednily výběrová řízení,
poskytovaly uchazečům alespoň základní zpětnou vazbu,
nastavily mzdy a podmínky odpovídající současné realitě.
Zaměstnanci nejsou „spotřební materiál“. Jsou to lidé, kteří investují svůj čas, energii a často i naději do každé odeslané žádosti.
Závěr
Předstírání náboru možná krátkodobě zlepšuje image firmy, dlouhodobě však podkopává důvěru v celý systém. Pokud podniky skutečně chtějí řešit nedostatek pracovních sil, musí začít jednat otevřeně, férově a s respektem. Jinak zůstane český pracovní trh plný prázdných inzerátů — a ještě prázdnějších slibů.
