Článek
Vojenská služba skončila. Branná povinnost ale ne. Co to dnes v Česku skutečně znamená?
Napsal: Bečvář Jiří - ml.
Mnoho lidí má za to, že s koncem povinné vojenské služby skončila i jakákoli povinnost občanů vůči obraně státu. Realita je ale jiná. Branná povinnost v České republice stále platí – jen má jinou podobu, než si pamatujeme z minulosti.
Konec „zelené knížky“, ne konec odpovědnosti
Povinná základní vojenská služba byla zrušena v roce 2004. Armáda se profesionalizovala a kasárna se vyprázdnila. To však neznamená, že stát rezignoval na možnost povolat občany k obraně.
Branná povinnost je zakotvena v zákoně i v ústavním pořádku. V běžném životě o ní neslyšíme — aktivuje se až ve výjimečných situacích, například při ohrožení státu, válečném stavu nebo závažné bezpečnostní krizi.
Kdo má dnes brannou povinnost?
Branná povinnost se vztahuje na:
občany ČR (muže i ženy),
typicky ve věku 18 až 60 let,
bez ohledu na to, zda někdy sloužili v armádě.
Nejde ale automaticky o „nástup na vojnu“. Stát má dnes k dispozici škálu možností, jak občany zapojit:
vojenská služba,
podpora integrovaného záchranného systému,
logistika, zdravotnictví, technické profese,
ochrana kritické infrastruktury.
Mobilizace není strašák, ale krajní řešení
Slovo „mobilizace“ zní pro mnohé děsivě. Ve skutečnosti jde o krajní nástroj, který má stát k dispozici pouze tehdy, když selžou všechny jiné možnosti.
Moderní obrana státu nestojí jen na zbraních, ale na:
odbornících,
funkční infrastruktuře,
informacích,
civilní připravenosti.
Proč se o tom znovu mluví?
Bezpečnostní situace v Evropě se změnila. Konflikty už nejsou jen vzdálené a teoretické. Právě proto se znovu otevírá debata o:
zálohách,
dobrovolné vojenské přípravě,
odolnosti společnosti.
Nejde o návrat k povinné vojně, ale o otázku odpovědnosti a připravenosti.
Branná povinnost jako pojistka státu
Branná povinnost dnes neznamená „kazajku“ pro občany, ale pojistku pro stát. Je to rámec, který umožňuje reagovat na krizové situace, aniž by se muselo vše budovat od nuly.
Otázka tedy nezní, zda branná povinnost existuje.
Otázka zní, zda o ní víme, rozumíme jí a jsme na ni jako společnost připraveni.
Hlavní zákon: Zákon č. 585/2004 Sb. (branný zákon)
Tento zákon je základní právní normou upravující brannou povinnost a její zajišťování v ČR; i když povinná vojenská služba byla zrušena, branná povinnost jako taková zůstává v platnosti.
Klíčová ustanovení:
§ 1 – Obsah branné povinnosti
Definuje, že branná povinnost je povinnost státního občana plnit úkoly ozbrojených sil ČR, včetně podrobení se odvodnímu řízení, výkonu vojenské služby a dalších povinností.
§ 2 – Doba trvání branné povinnosti
Branná povinnost vzniká dnem dosažení 18 let a zaniká dnem dosažení 60 let.
§ 5 a § 5a – Aktivní záloha a dobrovolné převzetí branné povinnosti
Upravují možnost dobrovolně převzít brannou povinnost v míru, např. vstupem do aktivní zálohy nebo účastí na vojenském cvičení.
§ 12a – Služba v operačním nasazení
Řeší službu v aktivní záloze v případě potřeby ozbrojených sil.
Další související zákony
I když nejsou samostatně o branné povinnosti, souvisí s výkonem a organizací ozbrojených sil:
Zákon č. 219/1999 Sb. – o ozbrojených silách České republiky (stanovuje strukturu, úkoly a fungování armády).
Zákon č. 45/2016 Sb. – o službě vojáků v záloze (řeší postavení a povinnosti vojáků v záloze).
Ústavní souvislosti
Ústava ČR umožňuje vyhlásit stav ohrožení státu nebo válečný stav, během nějž může mít branná povinnost a její naplnění reálný dopad (např. aktivace mimořádné služby). Toto vyplývá z čl. 43 Ústavy ČR.
Stručná citace právních odkazů (pro článek)
Zákon č. 585/2004 Sb., o branné povinnosti a jejím zajišťování – § 1, § 2, § 5 a § 5a.
Zákon č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách ČR.
Zákon č. 45/2016 Sb., o službě vojáků v záloze.
Ústava ČR – čl. 43, povaha stavu ohrožení státu a válečného stavu.




