Článek
Když se do nějakého tématu zakousnou velké české redakce a seriózní mediální domy v čele se zpravodajským portálem iRozhlas.cz, bývá jasné, že na stole neleží jen suchý paragraf, ale pořádně šťavnaté sousto. A když se v jednom hrnci vaří Andrej Babiš, Agrofert, Hrad a zákon o střetu zájmů, je to pro satiru něco jako sváteční menu.
V teorii je to prosté: šéf hnutí ANO Andrej Babiš chce zpátky do premiérského křesla, prezident Petr Pavel chce před jmenováním slyšet jasný plán, jak si kandidát vyčistí stůl od střetu zájmů, a zákon o střetu zájmů mezitím sedí v koutě jako třídní šprt, který má všechny odpovědi, ale nikdo se ho nechce na nic zeptat. V praxi to ovšem vypadá tak, že Babiš raději mluví o tom, kdo „změnil názor“, než o tom, jak přesně sladí vládní post s tím, že znovu naplno vlastní Agrofert. Občan se tak tradičně dozví všechno o pocitech, dojmech a zklamáních, ale jen minimum o tom, co se má reálně stát.
Po schůzce na Hradě ještě oba pánové před kamerami hráli harmonii jako dobře sehrané duo: žádný konflikt, žádné drama, jen klidná státnická výměna názorů, kterou prý média zbytečně přifukují.
Jenže jakmile se dveře Hradu zavřely, na síti X se objevilo video, kde Babiš najednou působí jako někdo, komu kdosi podstrčil úplně jiný scénář. Prezident je rázem popisován jako ten, kdo „otočil“, komunikace Hradu je prý plná překvapení a největším šokem je zjevně požadavek, aby své varianty řešení střetu zájmů vysvětlil veřejně. Jak kdyby politik, který roky staví kariéru na přímé komunikaci s „váženými spoluobčany“, najednou zjistil, že mluvit o vlastním majetku je na něj moc velká realita.
Když premiérské ambice sedí u stolu s vlastním holdingem
Aby bylo jasno, je potřeba se vrátit o pár let zpátky.
V roce 2017 Babiš kvůli novele zákona o střetu zájmů převedl akcie Agrofertu do dvou svěřenských fondů, v nichž však zůstal klíčovou figurou. Kritici tehdy upozorňovali, že jde spíš o kosmetickou úpravu než o opravdové odstřižení se od byznysu. Letos na podzim pak Babiš sám potvrdil, že se stal opět jediným vlastníkem Agrofertu, čímž se kruh symbolicky uzavřel.
Výsledkem je, že potenciální premiér je přímo spojený s holdingem vydělávajícím na dotacích a veřejných zakázkách, a to už není jen právnické cvičení, ale velmi konkrétní otázka: kdo bude v případě střetu zájmů uhýbat jako první.
Na tiskovkách Babiš opakuje, že střet zájmů samozřejmě vyřeší, jen to prý není „rohlík v krámě“. Jinými slovy: není to tak prosté, abychom to mohli pochopit. Obraz rohlíku se ale v Česku nevyplácí podceňovat – zvlášť když velká část voličů řeší, kolik těch rohlíků si po všech reformách vlastně ještě může dovolit.
Když politik říká, že řešení jeho střetu zájmů je složitější než nákup běžného pečiva, dává tím občanům vzkaz, že jeho majetek není úplně jejich věc, i když na něj přes daně a dotace zčásti přispívají.
Když se novináři ptají, proč nechce ani naznačit, kterou variantu zvažuje, přichází další osvědčený argument: jde o „extrémně citlivou osobní záležitost“.
To zní hezky intimně, skoro jako kdyby se řešil rodinný recept na vánoční cukroví, ne střet zájmů člověka, který by měl řídit vládu. Jenže na rozdíl od cukroví je tady jeden drobný detail – následek jeho rozhodnutí může ovlivnit to, zda bude jeho firma dál čerpat veřejné peníze a zda Česko nebude mít problém s evropskými fondy. Prezident proto trvá na tom, že premiérský kandidát musí před jmenováním jasně a veřejně říct, jak svůj vztah k Agrofertu vyřeší.
Dotace, Brusel a svatá kráva jménem Agrofert
Podle Hradu je tempo vzniku nové vlády čistě v Babišových rukou.
Prezident zdůrazňuje, že požadavek na jasný plán ohledně střetu zájmů není žádný rozmar, ale minimální standard důvěry ve stát. Občané mají podle něj právo vědět, zda nebude vládu vést člověk, který sedí jednou nohou ve Strakově akademii a druhou v kanceláři vlastní firmy napojené na zakázky státu. Pokud Babiš předvede kroky, které budou zjevně v souladu se zákony a povedou k odstranění střetu zájmů, je prezident připraven ho jmenovat premiérem bez průtahů.
Babiš aktuálně hledá „kličky,“ jak zákon obejít — jako vždy!
Jenže ve hře nejsou jen politické symboly, ale i velmi konkrétní dopady. Pokud by se Babiš stal premiérem a zároveň nebyl jeho střet zájmů vyřešen, Agrofert by měl být podle platné legislativy hned od chvíle jmenování vyřazen z dotací a veřejných zakázek. Pro holding, který je zvyklý na stabilní tok veřejných peněz, by to znamenalo náhlou dietu, na jakou se v koncernových jídelnách určitě nevaří.
Z krásné rétoriky o „NEprodeji“ by se stala velmi drahá zásadovost, a volba mezi státem a byznysem by přestala být teoretickou otázkou do televizní debaty.
A pak je tu ještě Evropská unie, ten nevděčný příbuzný, který si nejen vede účetnictví, ale občas ho i čte. Pokud by Brusel dospěl k závěru, že český premiér sedí ve střetu zájmů, problém by se netýkal jen Agrofertu, ale všech evropských peněz proudících do Česka. Hrozilo by pozdržení, přísnější kontrola, nebo v krajním případě i stopka některých plateb. Najednou by se střet zájmů jednoho politika proměnil v problém celé země – a z metafory o rohlíku v krámě by se stalo nepříjemné zjištění, že nám možná někdo sahá na celou pekárnu.
Právní rámec přitom není žádná filozofie: pokud se Babiš stane předsedou vlády, zákon o střetu zájmů mu dává třicet dní na to, aby svůj vztah k Agrofertu narovnal. Variant na papíře existuje několik – od převedení majetku na jiný subjekt, typicky rodinu, až po takzvaný „slepý fond“, kde by formálně ztratil vliv na řízení, ale ekonomicky by zůstal napojený.
Každá z cest má své otazníky, ale všechny mají jedno společné: vyžadují konkrétní krok, nikoli další video na sociálních sítích.
Celá situace tak zatím připomíná špatně napsaný seriál: každý díl končí slibem, že v tom příštím se konečně všechno vyjasní, ale v dalším dílu se dozvíme jen to, kdo koho překvapil a kdo se cítí být médii nepochopen.
Hrad mluví o právu občanů na jistotu, že premiér nebude ve střetu zájmů, Brusel tiše sleduje, jestli se mu náhodou někde neztrácejí pravidla, a Andrej Babiš spoléhá na to, že volič už zažil tolik kauz, že jedna další mu nervy nepotrhá.
Otázka nezní, zda je střet zájmů problém – to je zřejmé i bez satiry – ale kdo se jako první odhodlá k řešení, které nebude jen marketingovým trikem, ale skutečným rozvodem mezi politikou a byznysem.
______________
Použité zdroje: iRozhlas.cz
