Článek
Můj problém? Ráno mě píchlo v zádech, takže jsem si podle Googlu diagnostikoval nádor, vnitřní krvácení a pokročilé stadium stárnutí. Možná to bylo „náhle vzniklé stáří…“. Objednal jsem se k doktorovi. O 14 dní později jsem konečně dostal termín. Přesně na čas. Čekal jsem dvě hodiny. Tiché pohledy, tiché steny a jeden pán, co zněl jako stará tramvaj při každém nádechu.
Když jsem konečně přišel na řadu, paní doktorka si mě prohlédla přes brýle, povzdechla si a řekla: „Zkuste se postavit rovně a zhluboka dýchnout.“ Udělal jsem to. Prásklo to v zádech jako když bouchne pytel brambor. Vyděsil jsem se. Ona se usmála: „To bude stačit.“
Zapsala něco do počítače. Pak si na chvíli přečetla leták o očkování proti klíšťatům. A pak řekla: „To jste si to bloknul. Led a klid. Můžete jít.“ A pak dodala: „Jo a… snažte se víc dýchat do břicha. Vypadáte, že žijete jen na půlku.“
Vyšel jsem ven. Za mnou paní, která tam byla už třikrát. Prý jí jednou dali injekci do druhé ruky, než měla problém, ale pomohlo jí to. Tak nevím, možná na tom systému přece jen něco funguje. Ale jistý si tím nejsem.
_______________________
Použité zdroje:
Tento článek je autorskou fikcí. Nevychází z žádných převzatých nebo faktických zdrojů. Vznikl jako humoristická glosa ze života. *
