Článek
Je rok 2025 a český občan se opět dívá na svou fakturu za elektřinu. Šok!
Na první pohled to vypadá jako účet z hotelu v Dubaji. Na druhý pohled je to účet z reality. Spotřeba průměrná, cena astronomická, logika nulová. Ale vše je v pořádku. Všechno totiž probíhá podle pravidel.
Česko patří mezi největší vývozce elektrické energie v Evropě. To znamená, že máme dost. Možná až moc. Tolik, že ji raději vyvezeme do zahraničí, protože doma by si lidé mohli zvyknout na komfort a svícení večer. A to by bylo nebezpečné.
Vláda pravidelně ujišťuje, že jsme „energeticky soběstační“. Až na to, že v praxi to znamená, že máme elektřinu — jen ne pro sebe. Místo toho ji poslušně odesíláme na burzu, kde si ji pak zpětně kupujeme za cenu, kterou určí trh. Ne logika. Trh.
Lidé si pokládají otázky: když vyrábíme elektřinu tady, proč za ni platíme víc než Němci? Odpověď je jednoduchá: protože můžeme. A kdo to nechápe, ten asi nemá dostatečně zelené myšlení.
Zelená energie je totiž nový bůh. A jako každý bůh, i tenhle požaduje oběti. Nejlépe finanční. Za každou kilowatthodinu, která prošla solárním panelem, se zaplatí cena za jeden oběd. Ale je to ekologické. A hlavně… nekouří to. I když účty už ano.
Starší občané vzpomínají na časy, kdy elektřina byla levná, a rozhlas říkal, kolik se dneska spotřebovalo. Dneska rozhlas mlčí a účet říká, kolik nezvládneš zaplatit. Pokrok holt nezastavíš.
Vize do budoucna je jasná: každý občan bude mít doma svůj vlastní elektroměr, který bude zároveň detektor pocitů. Kdo bude moc svítit a usmívat se, bude automaticky přeřazen do vyšší sazby.
Plán na rok 2030 počítá s tím, že elektřina bude natolik drahá, že se stane luxusním zbožím. Zásuvky budou zamykatelné a bude se k nim přistupovat přes aplikaci schválenou státní energetickou komisí.
Aby se zabránilo přečerpání, bude každý občan dostávat příděl energie podle svého sociálního kreditu. Kdo sdílí příspěvky o zelené budoucnosti, dostane o půl lampičky navíc.
Mezitím stát plánuje výstavbu nových jaderných bloků. Ale pouze teoreticky. Plány jsou, smlouvy také, ale stavět se začne, až se vyřeší, kdo zaplatí první lopatu. Zatím to vypadá, že to budou spotřebitelé. Jak jinak.
A tak Česko svítí — pro ostatní. My doma zhasínáme. Ale s hrdostí! Protože patříme do Evropy a v Evropě se prostě neřeší, kdo to vyrábí. Jen kdo to platí.
Občas se někdo ozve. Sepíše dopis, natočí video, zapálí svíčku. A pak ho vypnou. Ne z politických důvodů. Prostě neměl na další fakturu. Svoboda slova končí tam, kde začíná nedoplatek.
Lidé jsou prý moc rozmazlení. Chtějí ledničku, světlo, mikrovlnku. Ale pravý vlastenec ví, že česká energie musí sloužit evropskému trhu včetně našich milovaných zločineckých „darmožroutů“. A pokud doma mrzneš, buď hrdý. Mrzneš pro kontinent.
A přesto všechno — lidé platí dál. Pro jistotu. A protože se bojí, že příště bude faktura digitální, bez možnosti si ji přečíst. Jen vibrující notifikace: „Byli jste odečteni. Děkujeme za spolupráci.“
___________________
Použité zdroje:
Tato glosa je autorskou fikcí. Nevyjadřuje ověřená fakta a vznikla jako satirická reakce na absurdity české energetické reality. *
