EET se vrací do Česka: vláda chystá nový dohled nad tržbami od 2027

Tématu návratu elektronické evidence tržeb se věnoval i server finmag.cz, který popsal základní obrysy připravovaného legislativního návrhu. Podle dostupných informací chce vláda zavést nový model evidence, jenž by měl nahradit dřívější podobu systému zrušenou v minulém volebním období.

Návrh se nyní nachází ve fázi přípravy zákona a počítá s účinností od ledna 2027. Kabinet jej prezentuje jako součást širší snahy o digitalizaci státní správy a posílení férového podnikatelského prostředí.

Oficiálním cílem je zpřehlednit tok hotovostních tržeb a omezit daňové úniky.

Elektronická evidence tržeb byla v České republice zavedena v roce 2016 a postupně se rozšířila na různé obory podnikání. Po pandemii covidu byla nejprve pozastavena a následně zrušena. Debata o jejím návratu se však nikdy zcela nevytratila z politického prostoru. Argumentem zastánců byla opakovaně rovnost podmínek mezi podnikateli a tlak na transparentnost. Odpůrci naopak zdůrazňovali administrativní zátěž a náklady.

Současný návrh je prezentován jako technologicky jednodušší a méně zatěžující varianta původního systému.

Ministerstvo financí deklaruje, že nová podoba má reflektovat zkušenosti z minulých let a odstranit nejproblematičtější prvky.

Vláda zároveň tvrdí, že nechce opakovat chyby první verze. Podnikatelé však zatím znají jen základní obrysy. Detailní parametry budou předmětem legislativní diskuse.

Politická paměť bývá krátká, ale účetní systémy si pamatují dobře. První vlna EET vyvolala silné emoce, které se promítly i do volebních kampaní. Zrušení systému bylo prezentováno jako úleva pro malé podnikatele. Nyní se karta obrací a evidence se vrací v novém kabátě. Změna politického tónu je patrná, přestože základní myšlenka zůstává podobná.

Podle zveřejněných informací má nový systém fungovat digitálně a s důrazem na online komunikaci s finanční správou. Stát zdůrazňuje, že technické řešení má být flexibilnější než dříve. Zároveň slibuje menší administrativní náročnost. Zda se tato očekávání potvrdí, ukáže až praxe. Zkušenosti z minulosti totiž ukazují, že realita bývá složitější než tiskové konference. Kabinet návrh zdůvodňuje potřebou narovnat konkurenční prostředí. Tvrdí, že část podnikatelského sektoru dosud operuje mimo plnou daňovou transparentnost. Elektronická evidence má podle vlády přispět k férovějšímu výběru daní. Opatření je prezentováno jako systémové, nikoli represivní. Přesto v sobě nese jasný kontrolní rozměr.

Podnikatelé se budou muset připravit na opětovné zapojení do digitálního režimu evidence tržeb. To může znamenat úpravu pokladních systémů nebo aktualizaci softwaru. Ministerstvo financí avizuje, že chce proces nastavit co nejjednodušeji. Přesto nelze vyloučit určité náklady spojené s implementací. Zejména menší provozovny budou sledovat, zda slibovaná jednoduchost obstojí.

Z dostupných informací vyplývá, že systém má pokrývat hotovostní i některé bezhotovostní platby. Smyslem je zachytit relevantní příjmy v reálném čase. Stát přitom argumentuje, že moderní technologie umožňují efektivnější dohled než v minulosti. Digitalizace má být páteří celého projektu. Přesné technické parametry však budou teprve upřesněny v zákoně.

Nový model má zároveň reagovat na výhrady, které zaznívaly během první vlny evidence. Politická reprezentace deklaruje, že chce minimalizovat administrativní zásahy do každodenního provozu.

Otázkou zůstává, jak bude nastaven dohled a případné sankce. Vláda zdůrazňuje, že cílem není plošná represe.

Očekává se však, že kontrolní mechanismus bude funkční.

Debata o EET se tradičně pohybuje mezi čísly a emocemi. Jedna strana mluví o miliardách v rozpočtu, druhá o nervózních živnostnících za pultem. Pravda bývá obvykle někde mezi účetní závěrkou a politickým projevem. Návrat evidence tržeb je tak znovu nejen ekonomickým, ale i symbolickým tématem. V české realitě má totiž každá účtenka i svůj ideologický rozměr.

Ironie situace spočívá v tom, že digitální stát, který má být moderní a vstřícný, zároveň posiluje kontrolní nástroje.

Vláda to vysvětluje jako nutný krok k transparentnosti. Kritici hovoří o návratu státního dohledu v sofistikovanější podobě. Faktem zůstává, že evidence tržeb je politikum. A politikum se vždy hodnotí přísněji než běžná technická norma.

Podnikatelské prostředí tak vstupuje do další kapitoly digitalizace. Někteří ji vítají jako krok k férovosti, jiní ji sledují s obavami. Realita pravděpodobně přinese kombinaci obou pocitů. Elektronická evidence tržeb nebude ani zázračným lékem na šedou ekonomiku, ani apokalypsou malého podnikání. Bude především novým rámcem, ve kterém se bude podnikat.

Plánovaná účinnost od ledna 2027 dává podnikatelům čas na přípravu. Zároveň poskytuje prostor pro legislativní úpravy během projednávání zákona. Veřejná diskuse bude nepochybně intenzivní. Návrat EET totiž otevírá staré spory v novém kontextu. A politická paměť voličů je v tomto tématu citlivá.

Klíčovou otázkou bude důvěra.

Pokud stát přesvědčí podnikatele, že systém je skutečně přiměřený a funkční, může získat podporu. Pokud převládne pocit nadměrné kontroly, napětí poroste. Elektronická evidence tržeb se tak stává lakmusovým papírkem vztahu mezi státem a podnikateli. Nejde jen o technický nástroj, ale o symbol rovnováhy moci.

Výsledek zatím není dán. Legislativní proces může návrh ještě upravit. Jisté však je, že téma evidence tržeb se vrací do veřejného prostoru s plnou vahou. A s ním i stará otázka, kolik kontroly je ještě spravedlivé a kolik už příliš. Rok 2027 tak nebude jen datem v zákoně, ale testem politické odvahy i ekonomické reality.

Ve veřejné debatě se mluví hlavně o digitalizaci a férovém podnikání, méně už o tom, že návrat evidence tržeb je součástí širší fiskální strategie státu. Ministerstvo financí dlouhodobě upozorňuje na potřebu stabilizovat veřejné rozpočty po letech mimořádných výdajů. Česká republika v posledních letech vykazuje strukturální deficit, který vláda postupně řeší konsolidačními balíčky. Elektronická evidence tržeb je v tomto kontextu prezentována jako nástroj ke zpřesnění výběru daní, nikoli jako izolované opatření. Odhady přínosu původní EET se v minulosti lišily podle metodiky, což samo o sobě ukazuje, jak citlivé téma to je. Nejvyšší kontrolní úřad dříve upozorňoval, že vyhodnocování efektu systému je metodicky složité.

Část politické reprezentace přesto argumentovala miliardovými přínosy pro státní rozpočet. Kritici naopak poukazovali na to, že část růstu inkasa DPH mohla souviset s ekonomickým cyklem. Tato čísla se dnes znovu objevují v argumentaci, byť bez jednotného konsenzu. Veřejnost tak slyší jasné slogany, ale méně už detailní rozbory dat.

Méně medializovaným aspektem je technologická infrastruktura státu, která musí být na návrat systému připravena. Finanční správa v minulosti investovala do digitálních nástrojů a analytických systémů, které umožňují detailnější práci s daty. Elektronická evidence tržeb je jen jedním z prvků širší digitalizace daňové správy. V posledních letech se rozšiřují také online formuláře, datové schránky a automatizované kontroly. Návrat EET tedy zapadá do trendu, kdy stát posiluje schopnost pracovat s velkými objemy dat. O tom se mluví méně než o samotných účtenkách. Přitom právě analytická část systému rozhoduje o jeho efektivitě. Zkušenosti z první fáze ukázaly, že samotný sběr dat ještě nezaručuje jejich smysluplné využití. Klíčová je schopnost vytipovat rizikové subjekty bez plošného zatěžování všech. To je veřejně deklarovaný cíl současného návrhu. Otázkou zůstává, jak budou nastavena kritéria rizikovosti. Tato metodika nebývá zveřejňována, což je z logiky kontrolního systému pochopitelné. Pro podnikatele to však znamená nejistotu, podle jakých parametrů jsou vyhodnocováni. Diskuse o transparentnosti kontrolních algoritmů zatím stojí spíše na okraji zájmu. Přesto jde o téma, které přímo souvisí s ochranou práv podnikajících osob. Digitalizace tak není jen komfort, ale i otázka rovnováhy mezi dohledem a soukromím.

Dalším méně rozebíraným bodem je evropský kontext. Česká republika není jedinou zemí, která využívá digitální nástroje k evidenci tržeb. V různých formách fungují obdobné systémy například v Chorvatsku nebo na Slovensku. Evropská unie zároveň dlouhodobě podporuje opatření proti daňovým únikům, zejména v oblasti DPH. Národní systémy tak zapadají do širší snahy o omezení tzv. daňových mezer. Český návrh nelze vytrhnout z tohoto rámce. Přesto se domácí debata často tváří, jako by šlo o izolovaný experiment. Mezinárodní zkušenosti přitom ukazují, že efektivita těchto systémů závisí na celkovém nastavení daňové správy. Samotná technologie bez důsledné analytiky nestačí.

Pozornost si zaslouží také politický rozměr návratu EET. Systém byl v minulosti symbolem tvrdšího přístupu státu k podnikatelům a stal se předmětem ostrých sporů. Jeho zrušení bylo prezentováno jako gesto vstřícnosti vůči živnostníkům. Současný návrat tak představuje politický obrat, který bude veřejnost pečlivě sledovat.

Vláda Andreje Babiše argumentuje změněnými ekonomickými podmínkami a potřebou stabilizovat rozpočet. Kritici budou nepochybně připomínat předchozí sliby o omezení administrativní zátěže. Téma se tak znovu stává lakmusovým papírkem vztahu mezi státem a podnikatelskou sférou. Méně se mluví o tom, že důvěra je v daňové oblasti klíčová pro dobrovolné plnění povinností. Pokud podnikatelé vnímají systém jako spravedlivý, ochota spolupracovat roste. Pokud jej považují za represivní, hledají cesty, jak se mu vyhnout. To je empiricky doložený jev z oblasti daňové psychologie.

Návrat elektronické evidence tržeb tak nebude jen technickou otázkou, ale testem důvěry mezi veřejnou mocí a ekonomickými subjekty. A právě tato rovina bývá v mediálním prostoru zmíněna jen okrajově, přesto je pro budoucí fungování systému zásadní.

Když byla elektronická evidence tržeb spuštěna poprvé, rychle se ukázalo, že česká vynalézavost nezná mezí. Někteří podnikatelé oficiálně „vypadávali z internetu“ právě ve chvíli, kdy se u pokladny tvořila fronta, jiní s oblibou přecházeli na režim náhradní evidence s odůvodněním technických potíží. Finanční správa tehdy opakovaně řešila případy účelového přerušování připojení nebo evidování jen části plateb. Objevily se i snahy přesouvat část tržeb do bezhotovostních kanálů, které tehdy nebyly předmětem plné evidence. Kontroly postupně tyto praktiky omezily, ale úplně je nevymýtily. Faktem zůstává, že každý kontrolní systém vyvolává i kreativní reakci těch, kteří hledají skuliny. Otázka, zda se podobné „technické náhody“ objeví i u nové verze, je spíše řečnická než hypotetická. Historie totiž ukazuje, že kde je pravidlo, tam vzniká i pokus o jeho ohnutí. EET 2.0 tak nebude jen testem státní digitalizace, ale i zkouškou tradiční české schopnosti improvizovat mezi paragrafy.

Návrat elektronické evidence tržeb není jen technickou novelou zákona, ale návratem starého sporu v nových kulisách. Vláda jej prezentuje jako nástroj spravedlivějšího výběru daní a moderního státu, podnikatelé v něm vidí další kapitolu v dlouhém příběhu o administrativních povinnostech. Pravda se pravděpodobně nebude pohybovat na extrémech, ale v konkrétní podobě prováděcí praxe. Rozhodující nebude samotná existence systému, nýbrž způsob jeho aplikace a míra přiměřenosti kontrol. Pokud bude evidence nastavena racionálně a předvídatelně, může skutečně přispět k transparentnějšímu prostředí. Pokud však převládne pocit nepřiměřeného dohledu, napětí se vrátí rychleji než samotný zákon. Elektronická evidence tržeb tak zůstává především otázkou důvěry.

Rok 2027 proto nebude jen datem účinnosti nové právní normy, ale testem vztahu mezi státem a těmi, kdo vytvářejí hodnoty v terénu každodenní ekonomiky. Elektronická evidence tržeb může být efektivním nástrojem, pokud bude sloužit jasnému cíli a nebude zatěžovat nad rámec nutného minima. Česká zkušenost z minulosti ukazuje, že každé opatření bez komunikace vyvolává odpor. Opatření vysvětlené a proporčně nastavené má šanci na přijetí.

Debata o EET 2.0 proto nekončí schválením zákona, ale začíná jeho skutečným fungováním. A právě tam se ukáže, zda půjde o modernizaci správy daní, nebo o další kolo starého politického zápasu.

_______________________

Použité zdroje: finmag.cz

Poznámka autora: Mimo uvedený on-line zdroj byly informace čerpány z veřejně dostupných a ověřených zdrojů. *