Článek
Aktuálnímu dění kolem největšího ostrova světa se s odkazem na své interní zdroje a detailní rešerši faktů podrobně věnoval web Forum24.cz, který upozornil na bizarní diplomatickou přestřelku. Celý poprask vyvolal grafický exces, v němž se Grónsko pod hvězdami a pruhy tvářilo jako padesátý první stát Unie.
Dánské království, které má k severnímu ostrovu přece jen o něco blíže než texaský rančer, muselo Washingtonu s úsměvem, ale jasně vysvětlit základní zeměpisné pojmy.
Zatímco v zámoří někteří snílci už možná plánovali golfová hřiště na permafrostu, Kodaň zůstala nohama na pevné zemi.
Diplomacie je umění říci „ne“ tak elegantně, aby se druhá strana těšila na cestu. V tomto případě však americká strana projevila estetické cítění, které připomíná spíše herní simulátor světovlády než seriózní geopolitickou mapu.
Zdroje blízké dánské vládě naznačují, že trpělivost s podobnými výstřelky má své meze, i když jsou vztahy mezi oběma zeměmi tradičně na bodu mrazu – v tom nejlepším slova smyslu. Satira se zde píše sama, když velmoc zapomene, kde končí její hranice. Ironií osudu zůstává, že Grónsko je sice autonomní, ale v otázkách zahraniční politiky má hlavní slovo stále dánská koruna. Ta se rozhodně nechystá vyměnit ledovce za dolary, bez ohledu na to, jak lákavá nabídka by mohla na stole ležet.
Realitní horečka v Arktidě narazila na dánskou hrdost
Představa, že se suverenita států dá koupit jako ojetý vůz v bazaru, patří spíše do devatenáctého století. Přesto se zdá, že v některých kancelářích ve Washingtonu se zastavil čas a koloniální ambice tam kvetou i uprostřed digitálního věku.
Dánské ministerstvo zahraničí reagovalo s grácií, která je pro severské národy typická. Místo ostrých nót zvolilo cestu přátelského připomenutí, že Grónsko je sice obrovské a krásné, ale především není na prodej ani k pronájmu. Je fascinující sledovat, jak se grafické znázornění vlajky na cizím území může stát rozbuškou pro humorné, leč kousavé komentáře politologů. Svět se zkrátka nemůže dohodnout, zda jde o projev arogance, nebo jen o velmi špatnou práci s Photoshopem.
Fakta mluví jasně: Grónsko disponuje vlastní vládou a parlamentem, což jsou detaily, které americkým stratégům při tvorbě jejich vizuálních prezentací zřejmě poněkud unikly. Možná by příště stačilo otevřít školní atlas místo politického marketingu.
Místní obyvatelé, Inuité, mají o své budoucnosti také poměrně jasnou představu. Ta rozhodně nezahrnuje povinnou výuku americké ústavy výměnou za dotace na těžbu vzácných kovů, které se pod ledovým příkrovem skrývají.
Strategická poloha ostrova sice láká armády i těžaře, ale historie nás učí, že hrdost obyvatel severu je pevnější než ledovec Ilulissat. Kodaň v této šachové partii jasně ukázala, že její pěšci jsou na mapě rozmístěni správně.
Když se hvězdy a pruhy ztratí v nekonečném ledu
Celá kauza jen podtrhuje, jak důležité je v mezinárodní politice vnímat kontext. To, co se někomu zdá jako nevinný obrázek na sociálních sítích, může v diplomatických kuloárech vyvolat pozdvižení srovnatelné s polární bouří. Washington se sice snaží tvářit, že šlo o nedopatření, ale pachuť imperiálního uvažování ve vzduchu zůstává.
Dánové se však nenechali vyvést z míry a s klidem Vikingů sledují, jaké další území si američtí grafici přivlastní příště.
Zatímco se svět baví nad touto geografickou přetahovanou, skutečné problémy Arktidy, jako je tání ledovců, zůstávají často stranou. Je snazší řešit barvu vlajky na mapě než stoupající hladinu oceánů, která neuznává žádné hranice.
Publicisté se shodují, že podobné incidenty jsou sice úsměvné, ale zároveň varovné. Ukazují totiž, jak snadno lze v dnešní době sklouznout k ignorování suverenity menších států ve prospěch velmocenských zájmů. Grónsko tak zůstává dánským, inuitským a především svým. Americká vlajka na mapě byla jen krátkou epizodou v dlouhé historii ostrova, který si své tajemství a svobodu střeží mnohem lépe, než by si kdokoli v Bílém domě dokázal představit.
Kodaňské „přátelské připomenutí“ tak splnilo svůj účel. Lekce ze zeměpisu byla udělena, káva v diplomatických saloncích dopita a mapa světa se, alespoň prozatím, vrátila do svých původních, mezinárodně uznávaných barev.
Závěrem lze říci, že Grónsko není jen ledová plocha, ale domov lidí s vlastní identitou. Ti si nenechají diktovat, pod jakou vlajkou mají žít, a to ani tehdy, když se někdo za oceánem rozhodne, že by se mu tamní pozemky hodily do portfolia.
_________________
Použité zdroje: Forum24.cz
